Vysoká škola všeho

Absolventem této školy se rozumí člověk, který se bez formálního vzdělání prezentuje jako odborník. „Vysoká škola života patří mezi nejprestižnější univerzity na světě. Téměř každý, kdo touto školou prošel, si dokáže rychle a jasně vytvořit skálopevný názor na všechno,“ zní ironický popis kolující na sociálních sítích. O něco vážnější definice z internetového projektu Čeština 2.0 říká, že jde o „pomyslné vysokoškolské vzdělání, kterého jeho nositel dosáhl životní praxí; původně používáno lidmi s nižším vzděláním, kteří vysokou školu života uváděli jako součást svého vzdělání na Facebooku“.

Tuto „školu života“ ovšem jako by v poslední době doplňoval další, podobný jev. Pracovně ho lze nazvat třeba „vysokou školou všeho“, případně „vysokou školou i tamtoho“. V podstatě znamená, že někdo, kdo je expertem v nějakém oboru, se jaksi automaticky považuje za odborníka i v jiném, někdy příbuzném, jindy však ve zcela vzdáleném oboru.

Naplno se to ukázalo v době koronaviru. Typickým příkladem je zubní lékař Roman Šmucler, který začal v médiích a na sociálních sítích předkládat vyhraněná vyjádření týkající se viru SARS-CoV-2. Roman Šmucler je jistě expertem v různých oborech, vede profesní organizaci českých zubařů, podniká ve zdravotnictví, například v plastické chirurgii. Ale ani v jeho oficiálním životopise nenajdete zmínku, že by studoval a detailně se zabýval epidemiologií, virologií nebo lidskou imunitou.

Nutno dodat, že není rozhodně sám, mnozí špičkoví odborníci z jiných medicínských oborů se do tématu koronaviru směle pouštěli také; čest těm, kteří přitom uznali, že jsou jen poučení laikové. A svůj náhled sdělil i miliardář, který bezpochyby rozumí finančnictví a energetice více než naprostá většina Čechů, avšak není známo, že by byl vystudovaným virologem; nepočítáme-li, že nemoc covid-19 sám prodělal: „Na základě čísel, která jsem pak studoval, mám na problém koronaviru dost jiný pohled, než je ten, který momentálně dominuje,“ prohlásil Daniel Křetínský v rozhovoru pro E-15.

Patrně vás nyní napadne – a budu s vámi nucen sebekriticky souhlasit –, že prezentace silných názorů na věci, o nichž víte vcelku málo, je typickým znakem části žurnalistů. Z toho ovšem nevyplývá, že je to správné. Můžete také oprávněně namítnout, že obecně mají lidé právo vyjádřit se k věcem, které nepatří do jejich oboru. Navíc dokonce i experti se mohou ve svém oboru mýlit nebo se mezi sebou přít: sledovat to lze mimo jiné právě teď na diskusích skutečných odborníků na epidemie, viry a imunitu. Ohledně SARS-CoV-2 totiž mezi nimi nepanují stejné názory, patrně i proto, že tento virus je zde jen asi půl roku a stále se o něm ví jen málo.