Pan Frank a lakotný hochštapler Toman

Jedna z věcí, která vás na něm upoutá, je smysl pro černý humor. Franku Reissovi je přes osmdesát let; s ním a manželkou Radkou se shodou okolností scházíme v den, kdy jeho otec v roce 1942 – přesně na čtyřicáté narozeniny – zahynul v nacistickém vyhlazovacím táboře Majdanek.

Frankovo vtipkování dost možná souvisí s tím, kolik dramat a paradoxů jeho osobní dějiny obsahují. Po válce, když byl teenager, se shodou náhod stal jeho velkým kamarádem (a dodnes jím je) Roman Mach, syn ministra vnitra fašistického slovenského státu Alexandera Macha, jenž řídil deportace Židů. Zatímco Frank Reiss se za války snažil nezemřít, Roman Mach byl dítětem prominenta a jezdil na hory. „Já mu pořád říkám – ty čuně, když já jsem byl v Terezíně, ty ses učil lyžovat u Hitlera v Berchtesgadenu,“ žertuje Frank Reiss.

Reiss vtipkuje, i když mluví o holokaustu. „Když se těmito tématy chce člověk zabývat, tak plačtivým tónem to nejde,“ usmívá se Frank. A humor ho neopouští, ani když hovoří o muži, s nímž se kdysi stýkal a který se narodil jako Asher Zelig Goldberger, ale později používal jméno Zdeněk Toman.

Toman byl členem komunistické strany, před únorem 1948 měl vlivnou funkci šéfa zpravodajské služby a významně přispěl k ovládnutí československých bezpečnostních složek komunisty, přesto jeho jméno v učebnicích starého režimu nenajdeme. Proslul totiž i svým kšeftováním, díky kterému mohl zásobovat nejen komunistickou stranickou pokladnu, ale vydatně také pokladnu svou. Skončil v emigraci, a aby té pestrobarevnosti nebylo málo, v Izraeli na něj vzpomínají s vděčností jako na člověka, který po válce umožnil židovským uprchlíkům průjezd Československem do Palestiny.

Frank Reiss nahrával jeho vzpomínky a na základě jeho námětu vznikl pozoruhodný film režiséra a producenta Ondřeje Trojana s jednoslovným názvem Toman. Ovšem pozoruhodnou zprávu o minulém století dostaneme, i pokud budeme s Tomanovým příběhem vyprávět osud jeho „kronikáře“ Franka Reisse.

Frank: Na Slovensko