Rodinný podnik sýra a sýrové pěny

To hlavní je pěna. Základ tvoří tvaroh, máslo – a olomoucké tvarůžky; pak přicházejí variace, nejrůznější bylinky, třeba medvědí česnek. Jako náplň v nesladké kremroli to chutná jemně a mírně slaně, bez charakteristické vůně syrečků. Jistě, pro někoho jako já, kdo má olomoucké tvarůžky docela rád, a ještě raději testuje nová jídla, by ani ta vůně nebyla problém. Ale ne všichni jsou takoví. „Moji kamarádi tvarůžky nejedli, ale pak ochutnali naše věci a dodnes se vracejí,“ říká Blanka Poštulková, spolumajitelka rodinného podniku Tvarůžková cukrárna.

Ten název má samozřejmě upoutat pozornost: tvarůžkové moučníky sice vyhlížejí sladce, ale řepný cukr v nich není a sladce opravdu nechutnají. Avšak Tvarůžková cukrárna, respektive „Poštulkovy tvarůžkové moučníky“, což je název chráněný ochrannou známkou, mají opravdu dost přívrženců.

Bez zájmu zákazníků by nebylo možné, aby rodina k původnímu obchodu a výrobně v Lošticích u Mohelnice přidala před necelými třemi lety další prodejnu v Olomouci. Ta se uchytila, obraty vyskočily a od té doby dále pozvolna rostou. Navíc je zde i desítka ocenění, která rodinný podnik za své moučníky z tvarůžků získal: některé lahůdky, třeba loštický šáteček, dostaly ocenění Regionální potravina, což je známka udělovaná ministerstvem zemědělství a nemá ji rozhodně každý.

Důvodů úspěchu se nabízí několik; to hlavní je odvaha a schopnost vstoupit do neprobádaného terénu. Podnik, jenž kdysi stál na montáži a prodeji antén (o čemž ještě bude řeč), dokázal expandovat do zcela nového oboru a v jeho rámci zkoušet nové věci a nakonec přijít s něčím jedinečným. To vše znamenalo – jak je ostatně pro úspěšné gastronomické příběhy typické – tvrdou dřinu. Pracovní den u Poštulkových začíná v šest; když se jede na food festival nebo na farmářský trh v kraji, tak ve čtyři ráno. „A když jedeme do Prahy, pak už ve dvě,“ říká další spolumajitelka Zdeňka Poštulková.

Tvarůžkové lahůdky totiž nemají velkou trvanlivost, takže chcete-li je mít přes den čerstvé, musejí se vyrobit brzy ráno. „Výhoda je, že čím je člověk starší, tím méně potřebuje spát,“ usmívá se Zdeňka Poštulková. „Ano, starší vstávají ráno, mladí později – a pak stojí šestnáct hodin a prodávají,“ doplní ji její dcera Blanka. Dialog mezi rodičem a potomkem dokumentuje další velice důležitý rys Tvarůžkové cukrárny. Jde o fungující rodinný byznys; matka a otec podnik zakládali, dcera už ho nyní spoluřídí, dědeček a babička pomáhají, Blančina sestra žijící v Londýně se postarala o grafiku.

Vůně v anténách