Lahůdky od lidí, co se neberou tak vážně

Krokety z mletého kachního masa s foie gras a pistáciemi a glazírovaná jablka s calvadosem. Je to fakt dobré jídlo, přijde mi navíc velice originální (později se dozvídám, že inspirace přišla z cesty do Alsaska). Poté se na stůl dostává tatarák, ovšem ne takový, jaký se objevuje ve většině českých hospod – tento se připravuje podle belgického receptu, je už umíchaný, obsahuje dijonskou hořčici, nasekané kapary, pálivé okurky; přílohou je belgické národní jídlo hranolky. Pak je zde čokoládový fondán s horkými višněmi a rumovou zmrzlinou; host sedící proti mně si na dezertu pochutnává, přestože se původně horkých višní bál.

Vlastně takové nadšení není překvapivé, pokrmy se podávají v jedné z deseti českých restaurací, které ocenil prestižní michelinský průvodce. Ovšem podnik Na Kopci, jenž získal tři roky po sobě michelinský Bib Gourmand (což znamená dobré jídlo za rozumnou cenu), je typický svou nepříliš formální, rodinnou atmosférou. Ta je do velké míry obrazem těch, kteří jej vybudovali a kteří příští rok oslaví deset let od jeho otevření (přičemž se už věnují i dalším, novějším podnikům). „Nebereme se tak vážně,“ směje se zeširoka jeden ze zakladatelů Jan Turek. Což se ukáže ještě mockrát v rozhovoru s trojicí, kterou tvoří on, pak druhý zakladatel a spolumajitel, uznávaný kuchař a osobnost české gastronomie Titus Eliáš – a nakonec Petr Vlk, dnešní šéfkuchař restaurace Na Kopci, za jehož šéfování podnik získal michelinské ocenění.

Ptám se šéfkuchaře Vlka, jaké to bylo, když se dozvěděl, že podnik Na Kopci dosáhl takového úspěchu.

„Samozřejmě jsem měl radost, a pak jsem měl depresi…“

„… depresi z toho, že to budeš muset uhájit,“ doplní ho usmívající se Titus Eliáš.