Skutečná rizika vlády AB

Pesimismus se po říjnových volbách šíří opravdu hodně. Někteří politici a publicisté bijí na poplach, že vláda Andreje Babiše přinese obecný úpadek demokracie – může prý vést k odchodu České republiky z Evropské unie a konci systému, který zde vznikl po listopadu 1989.

Ne všechna temná varování se přitom zakládají na faktických základech, například na znalosti Andreje Babiše. Pokud by například Česká republika vystoupila z Evropské unie, ohrožena by byla prosperita jeho milovaného Agrofertu: ten totiž operuje na jednotném evropském trhu a je také velkým příjemcem evropských dotací. A protože jde o peníze, dá se předpokládat, že si Babiš tuto hrozbu velmi jasně uvědomuje; právě proto by patrně neriskoval ani pouhé, taktickými pohnutkami motivované, vyhlášení referenda o vystoupení z EU. Z podobného důvodu, například kvůli pověsti svých firem v cizině, si Babiš nejspíše nemůže přát ani nějakou vážnou roztržku se západními členskými státy unie ve stylu Polska. Co více – dokonce lze úspěšně pochybovat o tom, zda by na sebe Babiš chtěl přivolávat pozornost zahraničí už jen tím, že by vytvořil vládu s účastí či výraznou podporou populisty Okamury a komunistů (byť to se může změnit podle okolností, také tím Babiš může hrozit).

Druhým faktorem bránícím převratným změnám je český ústavní systém, který má v sobě různé pojistky, aby zásahy do něj nebyly tak snadné (což možná poprvé od sepsání ústavy v roce 1992 oceníme). Například všechny změny ústavy musí schválit nejen Poslanecká sněmovna minimálně 120 hlasy ze 200, ale také Senát třemi pětinami hlasů přítomných senátorů. Pokud se hlasování zúčastní všichni členové Senátu, znamená to, že ke změně ústavy je potřeba 49 hlasů z 81. A souhlas Senátu je nezbytný, sněmovna ho v případě změn ústavy nemůže přehlasovat tak jako u běžných zákonů. Senátorský klub ANO má přitom nyní jen 6 členů; nějak změnit se to může ve volbách za rok, to se však bude (tak jako vždy po dvou letech) volit jen třetina senátorů.

Mimochodem, změnou ústavy vyžadující souhlas Senátu by bylo i zavedení obecného referenda, které prosazuje zejména Tomio Okamura; zde navíc může vstoupit do hry opět faktor Babiš – nezdálo se totiž zatím, že by po referendu extra prahl. Když Babiš šéfoval Agrofertu, jeho zaměstnanci tam přece také neřídili firmu referendy, říkají zlé jazyky.

Čtyři oblasti

To však rozhodně neznamená, že vláda Andreje Babiše nepředstavuje žádné riziko. Jeho vztah k pravidlům byl vždy relativně volný; a už jen samotný fakt, že obsadí ministerské funkce, představuje významnou formální moc a neformální vliv – dokonce ji má, i když vláda nezíská důvěru a vládne v demisi. Babišovo hnutí ANO sice nemá ve sněmovně většinu, aby samo prosadilo zákon, k jednotlivým nápadům ovšem může najít podporu dalších poslanců, i když budou formálně v opozici.