Pyramidové hry: Prostě nepoučitelní

Nepamatuji si přesně, o co šlo; jen si pamatuji tu záři v kamarádových očích. Jako by se zhmotnila scéna z disneyovky, v níž strýček Skrblík slyší o nějakém báječném kšeftu a z každého oka mu začnou vyskakovat symboly amerického dolaru. Strýček Skrblík byl tehdy ještě docela čerstvým hitem, uplynulo jen pár let od té doby, co jsem ho v televizi krátce po listopadu 1989 poprvé viděl: byla totiž polovina devadesátých let a kamarád mi vysvětloval, že lze vydělat ohromné peníze, když se přidám k jakémusi společenství investujícímu do jakýchsi bakterií používaných pro farmaceutický průmysl.

Nebudu tvrdit, že jsem hned prohlédl, o jaký jde nesmysl – jisté je, že jsem s nimi do té báječné investice nešel, dost možná z liknavosti. Avšak kamarádovi známí, od nichž tu zprávu přinesl, investovali. A samozřejmě jim ty bakterie žádné peníze nevydělaly, spíše jim finance sežraly.

Tato scéna se vynořila z hlubin mého mozku, když jsem četl článek o čerstvé záležitosti z posledních let – o „nákupním společenství“ Lyoness (text najdete na straně 16 tištěného vydání nebo zde). Lidé si stěžují (jsou to stovky, ale postižených je celkově v Česku o dost více), že poslali peníze do jakési sofistikované finanční struktury, mysleli, že to bude super, ale peníze ne a ne dostat zpátky. A já jsem přemýšlel, jak je to možné.

Copak neslyšeli o všech těch pyramidových hrách posledních dekád, v nichž se nenávratně ztratilo neskutečné množství peněz? O různých tricích, kdy někdo sliboval úžasné zhodnocení? Tricích, které se v různých formách pravidelně opakují?

Jistě, pokud má operace za účelem vylákání peněz fungovat, musí se nějak modernizovat, terminologie pozměnit podle doby, a to může mást. Někdy třeba na počátku ani o trik nejde, jen o záměr, který nevyjde. Ale stejně to znamená, že prostě někteří lidé nemají v hlavě kontrolku, která říká: Když vám někdo nabízí snadný a úžasný výdělek, je dobré být podezíravý.