Nebezpečný protestsong

„Dneska už není možné zpívat protestsongy,“ rozohnil se kanadský písničkář Neil Young v internetovém vysílání WTF. „Když se něco stane a někdo o tom napíše, neexistuje možnost, jak tu skladbu protlačit do médií. Nikdo ji nebude hrát, lidi se o ní nedozví, nebude se o ní mluvit.“ Ne že by slavný sedmdesátník říkal něco nového. Stačí se podívat, jak se k věci staví česká média a hlavně veřejnost, která nechce být rušena žádným burcováním, nepřeje si nechat se interpretem zavést na místa, kde není úplně bezpečno. Young však správně cítí, že dobrá hudba vždy nějakým způsobem rozčiluje a je všechno, jen ne „radio friendly“.

Když se u nás před časem rozvinula diskuse, zda mají umělci právo veřejně šířit své politické postoje, bylo to jako sen. David Koller a Lenka Dusilová při letošním předávání cen Anděl řekli, co si myslí o prezidentovi Zemanovi, a dočkali se těch nejhrubších urážek. Co by asi na jejich místě dělal Neil Young, autor antibushovské hymny Let’s Impeach The President, kterou zpíval nenávistně naladěným davům na texaských stadionech? Odpověď je jednoduchá. Napsal by další protestsong a rádia by ho znovu nehrála. Dylan, Young, Springsteen – kolik potřebujeme důkazů, že hudba a politika patří k sobě?