Pod mostem Mirabeau

S básní Pod mostem Mirabeau ze sbírky Guillauma Apollinaira Alkoholy mám spojeny hned tři zásadní zážitky. Nejprve jsem ji poznal ve skvělém překladu Jaroslava Seiferta: „Míjejí dny, míjejí týdny v dáli / Čas nevrací se / Ani ty, které jsme milovali / Pod mostem Mirabeau své proudy Seina valí.“

Podruhé jsem ji k svému úžasu uslyšel v autentickém podání legendárního francouzského básníka. Apollinaire na dochovaném zvukovém záznamu, vzniklém někdy po roce 1912, recituje, jako když teče voda. Stylem deklamace, tím táhlým projevem s neukotvenou intonací, připomíná Nezvala nebo Holana.

Potřetí jsem se s textem o pařížském mostu Mirabeau setkal díky Rudolfu Pellarovi, který ho zpíval na melodii Milana Jíry, klavíristy a skladatele, známého z pravidelných jevištních pořadů Šanson – věc veřejná. On, Pellar a publicista Jan Petránek na těchto večerech předkládali publiku ohromnou porci kvalitních písní, které se jen tak neslyší. Jedenáctého července 2016, rok po jeho osmdesátých narozeninách, Milan Jíra zemřel. Vzpomněl jsem si, jak zajímavě improvizoval v Anežském klášteře na téma GULAG při scénickém čtení dokumentární koláže mého otce Byli zde. Za války s tátou chodil do třídy na dejvickém gymnáziu. Přátelství, které vydrželo 65 let.