Konec punku v Čechách
14. února 2016
Reportér 02/2016 · Číslo 18Byla to docela zajímavá komunita. Takový žižkovský underground. Na střeše záchodků u hospůdky na Parukářce, správně vrchu sv. Kříže, se střídala jedna kapela za druhou – jednou přišel i Vladimír Mišík.
Vůdčím duchem tu byl „Jarda Švec – umělec“, jehož jméno se dostalo až do textu písničky Známka punku od Visacího zámku. Chodil sem také jeden italský muzikant, Doménico. Zpíval ve své rodné řeči sloky o pražském Žižkovu, kde bydlel a kde si jednoho dne vzal život skokem z okna…
Publikum tvořili kunsthistorici i alkoholici (často v jedné osobě). Spořádaní občané si na ně stěžovali, že ruší jejich klid.
Časem se z punkové „Paruky“ stal úhledný park s nóbl hřištěm pro děti, oddechová zóna pro matky s kočárky a joggující obyvatele přilehlých luxusních apartmánů. V místech bývalé kapslovny, kam kdysi chodíval Mácha za svou Lori, totiž vyrostly domy pro horních deset tisíc. Putyka na vyhlídce se držela zuby nehty.
Nyní však radnice Prahy 3 schválila „manuál stanovující místo, čas, četnost, rozsah i sílu decibelů“ pro park Parukářka. Krásně to ladí s novou vyhláškou o pouličním hraní, podle níž se v pražských ulicích nesmí hrát na bubny, saxofon a dudy!
Hlavně klid, zní heslo každé normalizace. Budeme tedy tiše sedět a krmit ptáčky. I když to se už vlastně podle městské vyhlášky také nesmí.
Podpořte Reportér sdílením článku
Publikoval hlavně v Lidových novinách, dále v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách, Rock & Popu, Crossroads, na serveru Aktuálně. Spolupracoval s Českým rozhlasem. Patří k redakčnímu kruhu magazínů UNI a Rock & All. Překládá hudební biografie, je autorem knižní trilogie Příběhy písní. Působí ve sdružení Osamělí písničkáři.