Gulagy: Věčně nepohodlné čtení
5. června 2016
Reportér 06/2016 · Číslo 22
O knižních vzpomínkách ze stalinských koncentráků.
Existuje druh literatury, který nebude nikdy nikomu příjemný. A sice vzpomínky ze stalinských koncentráků. Ti, kdo si zadali s minulým režimem, podobné knihy zásadně neotevírají, aby náhodou nezjistili, že byl jejich život jeden velký omyl. A ti, kdo komunistické zlo odsuzují, zase mnohdy nemají žaludek na to, aby paměti sibiřských muklů dočetli až do konce. Většina populace pak o tomto tématu vůbec nic neví. Neví, kolik lidí z kolika zemí jen tak, ze dne na den, zmizelo, protože na ně dosáhly dlouhé spáry sovětských úřadů – považujících i ty miliony exulantů, kteří z bolševického Ruska odešli, stále za své vlastnictví. „Transporty s deportovanými na sever odjíždějí nepřetržitě,“ čteme ve zprávě českého velvyslanectví v Moskvě – ne z roku 1945, ale 1931!
Dnes je však záhodno tyto memoáry znovu zveřejňovat a číst. Kdo si jednou prolistuje zápisky autora gruzínského původu Konstantina Čcheidzeho nebo českého důstojníka Františka Poláka, víckrát se v otázce zrůdnosti komunismu nesplete. „Z hladu zabíjel jeden otrok druhého, byl-li mu tímto ukraden chléb, z hladu zabíjeli a požírali otroci krysy, psy a hady.“ Napsáno Františkem Polákem před půl stoletím, vydáno vloni Ústavem pro studium totalitních režimů. K dostání u knihkupců.
Podpořte Reportér sdílením článku
Publikoval hlavně v Lidových novinách, dále v Respektu, Reflexu, Hospodářských novinách, Rock & Popu, Crossroads, na serveru Aktuálně. Spolupracoval s Českým rozhlasem. Patří k redakčnímu kruhu magazínů UNI a Rock & All. Překládá hudební biografie, je autorem knižní trilogie Příběhy písní. Působí ve sdružení Osamělí písničkáři.
