O věčných nespokojencích

Slovo kontrarián se používá ve finančním žargonu a označuje investora, který se schválně chová jinak než většina hráčů na trhu. Pro naše potřeby budeme používat tento termín v širším významu: označme za něj člověka, jehož celá politická filozofie se smrskla do postoje, kdy z principu odporuje tomu, o čem si myslí, že je zrovna „mainstream“. Nejde tedy o zástupce pravice nebo levice, nejdůležitější je nutnost odporu vůči převažujícímu názoru či politické síle.

Válka na Ukrajině? Kdepak, sankce a válečné uprchlíky bychom podporovat neměli z toho a toho důvodu. Očkování? Na to bychom si měli dávat pozor proto a proto. Upozorňování na problematické rysy lockdownů? Nesmysl, půjdu proti většině (tedy pokud si myslím, že to říká většina). Dalších případů bychom v posledních letech našli více.

Proč se tak kontrariáni chovají? Osobně pro to mám dvě vysvětlení. Jedním je snaha budit svým neotřelým názorem pozornost dalších jedinců, již se nechtějí nebo nedokážou ztotožnit s většinovým názorem. Dělají se zkrátka něčím zajímaví, někteří lidé je poslouchají – a to dělá kontrariánům dobře.

Druhým možným důvodem je prostá neochota přijmout fakt, že svět je složitější, než aby se dal definovat slovy: většina nikdy nemá pravdu.

Ať už je to jakkoli, snaha vymezit se proti většinové společnosti a názoru vždy a za každé situace z vás udělá věčného nespokojence. Dříve nebo později se z vás stane otravný rýpal, s nímž se nedá vydržet a jenž není ochoten akceptovat realitu ani v těch nejjasnějších případech.

Léčba na tuto nemoc je přitom jednoduchá. Přijmout fakt, že většinový názor taky občas může být správný a že nemá smysl se v něm za každých okolností šťourat.