Kluci, pojďte, vyhrabeme ze země zámeček

Je to trochu, jako kdyby se na jižní Moravě zjevil duch proslulého amatérského archeologa Heinricha Schliemanna, jenž kopal základy bájné Troje. „S kamarády kopeme zámek. Fakt, nekecám,“ vypráví mi kamarád Jaroslav Hříba a ukazuje fotky z prací uprostřed listnatého lesa poblíž rakouských hranic. Ještě dodá, že by v důchodu v obnoveném zámečku rád pracoval s „Danem“.

Dan Lyčka je totiž klíčovou postavou celého, na první poslech fantasticky znějícího podniku, který však při bližším zkoumání nevypadá nemožně. Projekt obnovy zničeného Katzelsdorfského zámečku nedaleko jeho rodných Valtic je vášní mladého historika. „Tohle je můj celoživotní úkol. Jestli se to povede, rád bych tady dělal i kastelána,“ potvrzuje mi s úsměvem, když se s ním scházím. Je zakladatelem a předsedou Spolku pro obnovu Katzelsdorfského zámečku, kolem něhož se sdružila parta českých i rakouských dobrovolníků: ti na místo pravidelně jezdí a snaží se, aby budova opět existovala.

„Běžné setkání dobrovolníků spolku vypadá tak, že vezmeme krumpáč, lopaty a dáme se do práce. U toho pak řešíme provozní věci,“ vypráví mi Jára, když dorazíme na místo. Místo se nachází zhruba tři kilometry za obcí Valtice, vede k němu cyklostezka a nově i turistické značení. Kolem nás je slyšet řev motorových pil.

Z kusu vykáceného lesa svítí bílý půdorys stavby, který přes dvě stě let sloužil rodu Lichtenštejnů jako lovecký zámeček. „Celoročně tu bydlel jen správce, kníže tu přebýval jenom během podzimu, kdy se jezdci na koních za pomoci psů vydávali do místních lesů lovit vysokou – například jeleny,“ vysvětluje mi Daniel Lyčka.

O zaniklém zámečku se, jak vypráví, dozvěděl poprvé v šesté třídě, když si o něm přečetl článek v místních novinách. „Od té doby jsem začal víc pátrat v archivu, ale hledat i místo samotné. Šlo to postupně,“ dodává. Na střední pak místu věnoval text určený pro Středoškolskou odbornou činnost, na vysoké škole se tématu věnoval ve svých závěrečných pracích. „Neumím popsat, proč mi tady na tom kusu země tolik záleží, ale už jsem si k zámečku vytvořil emoční vazbu,“ říká. Kdyby chtěl někdo zkusit podobné hledání, co by mu na základě svých zkušeností poradil? „Teď bych postupoval jednoduše tak, že bych si vzal staré mapy a proložil je současným mapováním. Tehdy mi ale pomohli i pamětníci, dodneška žijí někteří lidé, kteří si pamatují, jak se původní stavba bourala.“

Rozebráno