Každý průšvih nabízí šanci

Když vyjíždíte z Prahy směrem na Karlovy Vary a Cheb, s přibývajícími kilometry cesty, která měla být už dlouho dálnicí, si všímáte krásné zvlněné krajiny, po čase se kolem cesty místo chmelnic objevují lesy a v prosluněném babím létě se krajina barví dozlatova. Zároveň si ovšem začnete všímat, že je vozový park postupně o něco skromnější a většina domů má krapet omšelejší fasádu. Při příjezdu do Sokolova si navíc všimnete kouře linoucího se z komínů hnědouhelných elektráren ležících o kousek dál v krajině. Pár minut autem od města pak narazíte na obrovskou jámu v zemi, z níž rypadla nadále nepřetržitě trhají tuny hnědého uhlí.

Sedmadvacetiletý Matouš Tesař, vystudovaný strojní inženýr a rodák ze Sokolova, má jasno: žije v Praze a domů, do Karlovarského kraje, by se vracet nechtěl. „Nevěřím, že bych si tam našel práci. Nějaké fabriky ve městě jsou, ale co bych tam dělal? Práce je to navíc špatně placená a chybí tu perspektiva. Dojíždím tam za kamarády hrát florbal, je nás z Prahy a Plzně víc, ale to je jediné, co mě nutí domů do Sokolova dojíždět,“ říká.

Ve svém skeptickém názoru na budoucnost nejchudšího regionu České republiky není sám – a pandemie tamní potíže logicky prohloubila. Karlovarského kraje s tamními hnědouhelnými doly a elektrárnami se navíc, spolu s Ústeckým a Moravskoslezským krajem, zásadně dotknou radikální změny, které čekají nejen českou, ale všechny evropské ekonomiky. Souvisí to už s víceméně nezvratným rozhodnutím přijatým na úrovni celé Evropské unie přetavit covidovou krizi v příležitost a změnit hospodářství v zelenější: cílem je, aby jeho produkce neničila životní prostředí a aby se omezilo globální oteplování způsobující klimatické změny.

Karlovarský kraj lze brát jako laboratoř toho, jak náročná transformace teď po covidu českou ekonomiku čeká. Což z hlavního města není příliš vidět. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Prahu zajímají místní končiny jen týden v roce, když se v Karlových Varech koná filmový festival. Jakmile ale Johnny Depp a Jiří Bartoška odjedou, pražský zájem o kraj zase na rok ochladne. A přímo na Sokolovsko se podívá málokdo.

Jen chodit na pivo…

Jedním ze základních problémů kraje je odliv pracovní síly různými směry. „Když jsem začal v Německu pracovat v roce 1994, na hranicích nás každé ráno stálo jenom pár aut. Teď je to mnohonásobně víc lidí,“ vypráví pendler Roman Horvát, který žije v Sokolově a pracuje v porcelánce v bavorském Thiersheimu. „Za covidu přišlo hodně lidí ve Varech o práci kvůli neexistenci turismu.“ Když se tak teď po pandemii německá firma opět rozjela, nastupují do ní další a další Češi. A ačkoli se podle Romana Horváta v Česku úroveň platů zvedla, pořád je německá práce placená lépe než v jeho domovském Sokolově.