Nesnesitelná lehkost voleb

Leskem i bídou české politické debaty je, že v ní – přinejmenším až do půlky září, kdy vznikal tento článek – neexistovala žádná dominantní věcná témata, která by strhla pozornost většiny voličů. Dokladem tohoto vakua může být, že se v létě na několik dní stala hlavním volebním tématem dnes již pozapomenutá šarvátka, v níž nepodstatnou otázku ideologicky vhodné zmrzliny Pirátů a Starostů využil Andrej Babiš, respektive jeho tým.

Důvodů, proč volební kampaň nemá jeden zásadní programový bod, je více. Pokud nepřijde nějaká nepředvídatelná krize, Českou republiku nečeká žádné zahraničněpolitické rozhodnutí, které by mělo, řekněme, pevný termín. Země už léta patří do NATO a je členem Evropské unie – referendum o vystoupení z ní se téměř jistě v dohledné době konat nebude. Transformace ekonomiky do zelenějšího a udržitelnějšího modelu, která může současně vést ke zvyšování životních nákladů, je také něco, o čem už bylo za účasti zástupců českého státu na jednáních v Bruselu rozhodnuto. Následný vývoj půjde tak nějak samospádem – zákaz uhlí, přechod na obnovitelné zdroje, tlak na elektromobilitu a tak dále.

Mnoho občanů se tudíž může snadno domnívat, že volbami se vlastně nic moc nezmění. A je zde i další věc. Lidí zajímajících se vášnivě o politiku je samozřejmě hodně, ale často zapomínají, že největší skupinou volící nějakou stranu jsou ti, kdo volí „stranu nezájmu“: nevoličů totiž bývá ve sněmovních volbách třicet až čtyřicet procent. Současně, což opět často politickým fanouškům uniká, i mnozí z těch, kdo hlasovat jdou, se zajímají o volby mnohem méně, než by se politicky uvědomělým občanům líbilo.

Právě z toho plyne ta nesnesitelná lehkost voleb, u nichž neexistuje žádné ústřední věcné téma a kdy není ve skutečnosti vůbec jisté, že se po nich něco dramaticky změní. Politické dějiny, tak jako v onom slavném Kunderově románu, se většinu času odehrávají jaksi na pozadí životů hlavních postav.

Jistě můžete říct, že tu je jedna velká věc, která se týká nás všech – pandemie koronaviru. Její řízení premiér nezvládl, výsledkem je přes třicet tisíc mrtvých. Jenže oběma opozičním blokům se minimálně do začátku podzimu nepodařilo vnutit pandemii jako hlavní téma. Jasně, je za tím i dobře placená a mocná Babišova marketingová mašinerie, v každém případě se zdálo možné, že premiérovi jeho fiasko u podstatné části voličů projde.