Chvála dobrého populismu

V posledních letech se něco zlomilo. Nejprve přišel brexit, pak vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, podobné politické proudy začaly posilovat na mnoha místech planety. Ve více zemích jsme tak mohli číst, že zmíněné dění má jednu společnou příčinu – s demokracií je něco špatně a kráčí nesprávným směrem, protože se voliči nechávají zmanipulovat. „Ústup demokracie začíná v dnešní době u volební urny,“ psali například autoři knihy Takhle umírá demokracie, politologové Steven Levitsky a Daniel Ziblatt. „Demokracie umírají, když jsou příliš demokratické,“ notoval si s nimi komentátor Andrew Sullivan v New York Magazine.

Publicisté začali v té souvislosti mávat s termíny „populismus“ a „populista“. Tato slova dnes mají značně negativní nádech – jsou spojena s míněním, že největším problémem dnešní demokracie je, že ji obyčejní lidé, pomýlení voliči vedou do záhuby. Už jen pohled na původ termínu „populista“ přitom naznačuje, jak je tato myšlenka problematická.

Rozpusťte lid

Termín „populismus“ totiž nebýval vždy spojen s něčím špatným. Traduje se, že označení „populista“ vymysleli v roce 1891 farmáři cestující z Kansas City do Topeky, protože jim scházelo úderné, jednoslovné označení pro jejich hnutí, které se v té době z volnější Farmářské aliance transformovalo do Lidové strany.

V každém případě by se američtí populisté té doby asi dost divili, kdyby zjistili, jak se dnes význam jejich názvu zásadně posunul. Tehdejší populisté totiž poskládali na onu dobu nezvyklou alianci spojující lidi různých ras: požadovali například zákroky proti tehdejším monopolistům ovládajícím americkou ekonomiku, volební právo žen nebo přímou volbu senátorů Kongresu Spojených států (ty totiž vybíraly parlamenty jednotlivých států).

Americký komentátor Thomas Frank ve své loňské knize The People, No (Lid, ne) popisuje, že za oním populismem tehdy stál výsostně demokratický étos; jeho představitelé a zastánci věřili, že právě obyčejní američtí občané by měli mít daleko větší slovo ve společenských rozhodnutích. Thomas Frank v knize popisuje, proč se z označení původně spojeného s nadějí stalo nakonec něco špatného. Představa, že by měl mít „plebs“ větší vliv na politický život v zemi se podle něj od počátku setkávala s divokým odporem a strachem ze strany amerických politických i byznysových elit. Ačkoli požadavky tehdejších amerických populistů v následujících desetiletích zvítězily a staly se regulérní součástí systému Spojených státech, doboví oponenti vykreslovali jejich hrozící vítězství jako blížící se apokalypsu anarchie a nebezpečné hlouposti.