Nepoučitelní demokraté

Ten proslov byl příznačný. „Když se podíváte na mapu Spojených států, uvidíte uprostřed spoustu červené (republikánské barvy), tam, kde vyhrál Trump. Já vyhrála na pobřeží, zvítězila jsem v Illinois a v Minnesotě a podobných místech,“ říkala Hillary Clintonová na konferenci v Bombaji v březnu 2018. „Co vám ale ta mapa neukáže, je, že jsem vyhrála v místech, která představují dvě třetiny amerického hrubého domácího produktu. Takže jsem vyhrála v místech, která jsou optimistická, rozmanitá, dynamická, hledí kupředu, zatímco celá jeho kampaň hleděla do minulosti,“ říkala hrdě.

Potíž však je, že její slova lze naopak číst jako přesné pojmenování chyb, kterých se Demokratická strana v uplynulých desetiletích dopustila.

Nechme nyní stranou tahanice o výsledek právě proběhlých voleb. Byrokratické soukolí předání moci sice letos skřípalo o dost více než obvykle, ale zadřené nebylo – Joe Biden po malých krůčcích skutečně směřoval do oválné pracovny. Přinejmenším v době uzávěrky tohoto vydání Reportéra se nezdálo, že by tomu byl Donald Trump schopen jakýmikoliv soudy a přepočty zabránit.

Znamená ovšem výsledek prezidentských voleb, že se demokraté poučili z uplynulých čtyřech let? Nebo budou opakovat stále stejné chyby a Spojené státy čeká období střídajících se „obamovských“ a „trumpovských“ prezidentů?

Výsledky letošního hlasování zatím spíše naznačovaly, že se demokraté utvrdili ve vlastních pozicích. Pokud Clintonová vyhrála v okrscích produkujících dvě třetiny HDP, u Bidena už toto číslo přesáhlo 70 procent – částečně proto, že volby na rozdíl od ní vyhrál.