Kdo vyžene Trumpa

Školy přicházejí o učitele s deseti, dvaceti nebo třiceti lety zkušeností, upozornil Bernie Sanders na setkání s voliči na konci února a pokračoval: „Nedokážou se totiž tou prací uživit. Musí mít dvě až tři zaměstnání.“ Souhlasně ho přerušila žena z publika: „Učím na dvou místech, dělám za barem a řídím Uber.“ A Sanders pokračoval za ni: „To je ostuda téhle země. Nechceme, aby lidé, kteří učí naše děti, museli dělat řidiče a servírovat kafe, aby se uživili. Neexistuje důležitější práce než učitelství.“

Pro mítinky Bernieho Sanderse, jenž se uchází o nominaci Demokratické strany na prezidenta a chce se utkat s Donaldem Trumpem, jsou podobné situace typické. Oproti roku 2016, kdy ho v demokratických primárkách nakonec porazila Hillary Clintonová, za ním letos zjevně stojí větší koalice voličů; rozhodně nejen převážně bílí univerzitní studenti. Jeho vítězství v primárkách v Nevadě zřetelně naznačilo, že má i velkou podporu mezi hispánskými voliči, jejichž role v dnešní Americe stále roste. A podle průzkumů také Bernieho – jak si sám říká – podporují lidé s nízkými příjmy.

Znamená to tedy, že by Sanders mohl porazit Donalda Trumpa? Že by získal dost voličů, přestože sám sebe označuje za „demokratického socialistu“?

Pochyby, že by mohl něco takového dokázat, se ozývají ze značné části amerických médií. Obvyklá představa o základních pravidlech americké politiky říká: demokraté porazí republikány (a naopak), když se jim podaří přetáhnout středové voliče, kteří lavírují mezi oběma stranami. Právě tito voliči – často bílé ženy z předměstí – měli, jak říkají experti na veřejné mínění, svým odklonem od republikánů vrátit v roce 2018 demokratům většinu křesel v dolní komoře Kongresu, ve Sněmovně reprezentantů. A Sanders je podle svých kritiků moc nalevo na to, aby získal středové voliče. Jenže co když už ona většinová představa, jak to v americké politice chodí, ve skutečnosti neplatí?

Sám Bernie razí alternativní teorii. Místo toho, aby přesvědčoval váhající centristy, chce oslovit lidi, kteří běžně k volbám nechodí. V minulých volbách volilo Donalda Trumpa, Hillary Clintonovou nebo některého z kandidátů marginálních stran přibližně 126 milionů Američanů; avšak odhadem dalších necelých 100 milionů zůstalo doma – z důvodu nezájmu, ztráty volebního práva nebo na evropské poměry tvrdých zákonů upravujících registraci k volbám. První březnové úterý, takzvané Super Tuesday, kdy se konaly primárky ve značné části amerických států, se ukázalo, že Sanders – podle průzkumů – slavil úspěchy u voličů mladších 45 let (s výjimkou Afroameričanů nad třicet, kde vedl bývalý viceprezident Joe Biden). Navíc oproti volbám před čtyřmi lety získal Bernie velkou podporu – z hlediska počtu voličů stále důležitější – hispánské komunity, díky které jasně vyhrál v Kalifornii.

Legrace, či hrozba?