Neviditelné, nebezpečné, nesmrtelné

Když před pěti lety lékaři v pražské Nemocnici Na Bulovce přijali a okamžitě umístili do izolace byznysmena, který se vrátil z Libérie s vysokou horečkou, byl z toho značný rozruch. Ebola v Česku? V Praze hospitalizovali muže s příznaky smrtelné nemoci! – oznamovaly novinové titulky, zatímco se rozjel sofistikovaný preventivní program připravený pro podobnou situaci. Na ministerstvu zdravotnictví zasedl krizový štáb, vzorky krve byly odeslány do specializované laboratoře v Berlíně, prověřovali se všichni lidé, s nimiž se muž setkal, v pohotovosti bylo i specializované armádní centrum v Těchoníně s nejvyšším stupněm biologického zabezpečení.

Poplach nakonec odvolali, následovalo ještě několik podobných, ale v Česku se dodnes žádný případ této nákazy naštěstí neobjevil. Zájem veřejnosti ochladl, stejně jako se to postupem času stalo u nemoci AIDS. To nic nemění na tom, že krvácivá horečka ebola, soustředěná v některých afrických lokalitách, zůstává jednou z nejnebezpečnějších nákaz, s jakými se lidstvo setkalo (devadesát procent nakažených umírá). Stejně jako virus HIV, který způsobil celosvětovou pandemii nemoci s názvem AIDS. Ke zmírnění obav a jistému ukonejšení lidí zřejmě přispěly i nadějné informace o vývoji léku, ba dokonce i vakcíny proti ebole, stejně jako skutečně výrazný pokrok v léčbě AIDS.

Byl tu i smrtící SARS, horečka Marburg, taky ptačí chřipka a chřipka prasečí. Vystřídali je noví „strašáci“, jako je virus Zika, horečka dengue či chikungunya. Kvůli epidemii viru Zika v Latinské Americe bylo před třemi lety v ohrožení i konání letní olympiády. A mimochodem, stejně jako v léčbě nákazy virem HIV výrazně přispěla česká stopa vědce Antonína Holého, i u vývoje očkovací látky proti viru Zika už hlásí pokrok čeští vědci.

Jenže jako by si příroda pokaždé, kdy medicína zaznamená nějaký úspěch, našla novou cestu, jak ukázat svoji sílu. Po vynalezení antibiotik, která znamenala zásadní průlom v boji se smrtícími bakteriemi, se o to více rozšířily nemoci způsobené možná ještě zákeřnějšími viry. Na ně zabírají jen speciální antivirotika a očkovací látky. Pokud ovšem existují.

„Objevují se nové a nové infekce a ty staré se vracejí. K tomu jsme svědky růstu počtu rezistentních bakterií, tedy těch, na které nezabírají antibiotika. A aby toho nebylo málo, lidé se přestávají očkovat,“ shrnuje situaci Milan Trojánek z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce v Praze.