Odložený sen

V údolí, které se jmenuje Tiché, stojí velký dům. Jeho majitelka, bosá a ve vlajících černých šatech s květy, jichž je (těch pravých ovšemže) plná i zahrada, vyběhne a otevře branku, jíž současně se mnou proklouzne i ruka doručovatele s velkou krabicí. Je v ní něco „strašně krásného“, ale „strašně tajného“.

Byl to svým způsobem zvláštní rozhovor. S návrhářkou Zuzanou Osako jsme si povídaly o něčem, co jsem nesměla vidět. Nástupová kolekce pro olympijskou výpravu, která měla v červenci odjet do Tokia, ale kvůli viru, jenž ovládl celý svět, neodjela nikam, totiž musí zůstat tajná až do náhradního termínu olympijských her. Tedy ještě celý další rok. Vše mělo být komplet hotovo a představeno teď v červnu, ale nebude.

Ale proč pro jednou nezůstat jen u představivosti, s drobnými vějičkami, například že dominantní barvou bude bílá, národním motivem modrotisk a zvýrazňovačem toho všeho červená. A na zbytek prostě – čekat. Vydržet. Žena, která to všechno vytvořila, musí čekat taky.

Obvod krku zápasníka

Životní zakázku obléci olympioniky a paralympioniky, což čítá zhruba tři sta padesát osob a dohromady přes tisíc kusů oblečení plus boty a všelijaké doplňky, obdržela Zuzana Osako před dvěma roky.

Onoho rána otevřela e-mailovou schránku, kterou má na svých ilustrátorských webových stránkách. Sem jí chodí různé nabídky a ona ji otevírá jen jednou za dva týdny, aby ji zbytečně nedráždily. „Mám stavy, kdy už prostě nic dalšího vzít nemohu a nestíhám. Nechci dělat hezké projekty ve stresu. Nečíst, nespat, nekoukat na filmy a nikam nejezdit – tohle všechno můžete dělat, když začínáte, rozjíždíte něco velkého. Já si to už zakázala.“