Když táta i syn řeknou: Končíme

Kostel svatého Bartoloměje v Heřmanově Městci se plní lidmi, za chvíli začne oblíbená Rybova vánoční mše, na kterou se chystá i celá rodina Výborných. Miloslav Výborný a jeho syn Marek si nazouvají boty na nepřehlédnutelně barevné ponožky, které oba našli pod stromkem.

„My džentlmeni to nesnášíme, ale dostal jsem čočku, že dárku je třeba si vážit,“ odtuší Výborný senior, načež mu syn vysvětlí, že tento módní doplněk umí ocenit i novináři v Praze. Mimochodem, je to jeden ze vzácných okamžiků nesouznění obou mužů, kteří se jeden po druhém zapsali do dějin lidové strany.

Vánoční svátky byly letos… prostě vánoční. Marek Výborný napekl se svými dětmi, šestnáctiletou Amálií, třináctiletou Míšou a desetiletým Vendelínem, sedmnáct druhů cukroví. „Markéta nám nechala vánoční recepty pěkně pohromadě v šanonu, takže jsme je nemuseli hledat,“ podotkne.

Rok co rok na třiadvacátého otec a syn koupí čtyři kapry a doma je pak společně zabijí. Na Štědrý den se jde na hřbitov, pak za blízkými a přáteli a odpoledne přes pole s bandaskou pro rybí polévku k tátovi, protože nikdo jiný ji líp neumí. A odpoledne na náměstí ke kostelu, kde úderem čtvrté hodiny žesťový kvintet začne troubit z ochozu kostelní věže koledy, na každou světovou strany čtyři. Je to tradice už od roku 1955 a na náměstí se sejdou dva až tři tisíce lidí, kteří se záhy vydají smažit kapra k večeři.

Teď je sedmadvacátého prosince, pět hodin odpoledne a v kostele zpívá pěvecký sbor Vlastislav Rybovu vánoční mši. Marek Výborný s dcerami stojí na kúru u varhaníka. Sbor léta vedla jeho tchyně, před lety ho převzala manželka Markéta a on sám v něm zpívá patnáct let. Teď už i obě dcery. Jen Vendelín si ještě musí počkat. „Ale od Markéty to měl slíbené!“ upozorní svého syna nejstarší Výborný. Tentokrát zůstal vnuk ještě s dědečkem a babičkou dole pod kúrem, ale příště – kdoví.

Markéta zemřela, přijeď