Proč rostou listy nahoru? Český věděc odkrývá tajemství rostlin

Vkročíme do tichého světa miniaturních rostlin, a jako by nám někdo nasadil růžové brýle. Světlo se tu skládá jen z modré a červené složky, chybí zelená a žlutá, které by dohromady daly bílou, na niž jsou naše oči zvyklé, ale drobné výhonky ji k životu nepotřebují.

„Tak tohle jsou ty naše obludy,“ odtuší Jiří Friml. Jen pár milimetrů velké sazenice huseníčku – rostliny, u níž byl poprvé přečten celý genom – tu rostou ve sterilním prostředí, aby se k nim nedostala žádná bakterie. Vzápětí bude jejich DNA rozstříhána na kousky a geny připraveny k dalším experimentům.

Tady, v laboratořích Institute of Science and Technology Austria v Klosterneuburgu nedaleko Vídně, se Jiří Friml snaží porozumět tomu, jak rostliny rostou a jak se vyvíjejí. Jak to přijde, že úplně stejná rostlina rostoucí v horách a ve větru vypadá úplně jinak než její identické dvojče v údolí nebo třeba ve skleníku.

„V tom jsou rostliny geniální, jak dokážou přeprogramovat svůj vývoj. Na rozdíl od nás se nemohou obléct, utéct, zaútočit nebo někoho přizabít. Prostě zůstanou, kde jsou, a přizpůsobí se situaci. Z malinkého kousku, nebo dokonce jediné buňky dokážou znovu vytvořit celou novou rostlinu. A to mě zajímá: jak to funguje, jak signály zvenku rostlina vnímá a zpracuje a přeloží je do nějaké odpovědi, což znamená, že začne růst určitým způsobem.“

Z toho všeho prý stále známe jen kousky. Nicméně k pochopení jednoho poměrně zásadního kousku právě profesor Friml přispěl.