Logo

Záhada páteřního hlavolamu

Post Image

Záhada páteřního hlavolamu

Play icon
17 minut
Na balkóně liberecké neurochirurgie. Ve dnech, kdy vznikala tato fotka, obdrželo jeho oddělení jako čtvrté pracoviště v Evropě certifikát Centrum excelence pro páteřní chirurgii.

Tomáš Binter

Bolí vás záda? Máte vyhřezlou ploténku nebo jste si při úrazu zlomili obratel? Lékaři dnes dokážou vyřešit lecjakou nepříjemnou patálii. Umějí operovat bez jizev, vyjmout z páteře nádor, přesně zacílit na postižené místo pomocí počítačové navigace. V jedné situaci přesto zatím zůstávají bezbranní. Dojde-li u člověka k úplnému přerušení míchy, není návratu.

Ta situace připomínala ježka v kleci. Šedesátiletému muži prorostl nádor druhým krčním obratlem. Pokud by v takovém stavu zůstal, čekalo by ho ochrnutí a posléze smrt. Jenže jak vyjmout nádor a neporušit životně důležité obratlové tepny? A neudělat tak z člověka přinejmenším invalidu? Bylo 2. října 2006 a patnáctičlenný tým lékařů a sester liberecké nemocnice se chystal k unikátní a značně riskantní operaci, kterou před nimi ještě nikdo na světě neuskutečnil. Trvala třináct hodin a muži zachránila život.

Přednosta oddělení a jeden z předních neurochirurgů v zemi Petr Suchomel nám celý zákrok promítá na snímcích. Nejdříve lékaři pacientovi skrze ústní dutinu mikrochirurgicky odstranili přední polovinu obratle. Potom jej otočili na břicho a vyjmuli mu zadní část obratle včetně nádoru. „Nádor nebyl zhoubný, ale byl tak agresivní, že kdybychom ho nevyndali spolu s celým obratlem, utvořil by se jistě znovu,“ líčí profesor Suchomel. Odstraněný obratel lékaři nahradili třemi titanovými náhradami vyplněnými kostmi, které předtím odebrali z pacientovy pánve, a hlavu zafixovali k páteři titanovou konstrukcí se šrouby.

Tři dny po operaci oznámili, že pacient si sedá na posteli. Po týdnu doplnili, že se pomalu staví na nohy. A pak to celé publikovali v prestižním americkém lékařském časopise. Jenže napoprvé se úplné zázraky obvykle nedějí, nemoc se muži po dvou letech vrátila a rok nato zemřel. „Jediná možnost, jak minimalizovat riziko recidivy, by bylo ozáření protony, ovšem to tehdy uměli jen v Americe a chtěli za to 250 tisíc dolarů, což si nikdo nemohl dovolit,“ vzpomíná profesor Suchomel. „Druhým podobně operovaným pacientem byl chlapík z Moravy a ten žije už osm let.“

Když si Petr Suchomel promítá v hlavě svoji lékařskou kariéru, je kromě toho, že v letech 2003 a 2004 vedl jako dosud jediný Východoevropan Evropskou spinální společnost, nejvíce pyšný právě na tento druh operace. Nešlo rozhodně o nějaký výstřelek, s jehož pomocí si chirurg pořizuje slávu – dva týdny nato se podobným zákrokem pochlubili kolegové v pražském Motole. „Dnes tam dělají fantastické věci, na které my v krajské nemocnici často nemáme kapacity,“ říká uznale Petr Suchomel. Centralizovaná zkušenost daná množstvím provedených zákroků přináší kvalitu, v tom tkví úspěch moderních center – a vlastně moderní špičkové medicíny jako takové.

Nehody tehdy a teď

Názorným příkladem, na němž je možné ukázat rozdíl mezi praxí před nějakými třiceti lety a nyní, je třeba autonehoda.

Podpořte Reportér sdílením článku