Kytky, sloni, rokenrol

Vstává každý den v pět a už se těší, až úderem šesté zapne počítač v tiché pracovně. Aby také ne, ta jeho musí všem „kancelářským myším“ připadat jako z říše snů. Vystoupáte po točitých schodech věže, kam až nejvýše to jde, a za okny se vám otevře panoráma Průhonického parku. Botanický ústav Akademie věd ČR, kde Petr Pyšek vede oddělení ekologie invazí, sídlí ve zdejším zámku. Hladina rybníka spolu s větvemi stromů je počátkem zimy poněkud posmutnělá, a přece majestátní.

Ovšemže i v přítomnosti té největší krásy světa člověk časem oslepne. „Když mi tuhle volala známá,“ podotýká Pyšek, „zda v parku kvetou rododendrony, musel jsem vstát od stolu a jít se podívat.“

Počítat sloní trus

Za měsíc vstane od toho svého stolu na relativně dlouho – na celý měsíc odletí už poněkolikáté do jihoafrického Krugerova národního parku zkoumat tamní zvířata a květenu. Se svou dcerou zooložkou kousek po kousku mapuje africkou savanu, fascinující laboratoř pro každého ekologa.

„Krugerův park, který je velký jako čtvrtina Česka, je návykové místo. Ideální kombinace divoké přírody a civilizované země. I když by někdo namítl, že pravá Afrika je spíše Mosambik nebo Kamerun, skvěle se tu pracuje,“ vysvětluje Pyšek. S dcerou Klárou a skupinou spolupracovníků z Přírodovědecké fakulty UK si podali grant, v němž zkoumají – teď přijde terminus technicus – udržování biodiverzity v savanách. Laicky a srozumitelně: jaké rozmanité rostliny a zvířata jsou schopny spolu existovat v měnících se životních podmínkách.

Zmíněné místo je výjimečné v tom, že se tu střídají deště a sucho: voda podporuje růst stromů, a časté požáry jim v tom zase brání. A nejen ony, jejich větve ulamují sloni, klíčoví tvorové v těchto končinách, kteří spolehlivě míří za vodou, ať už v trvalých, či sezonních tocích. Petr Pyšek a jeho dcera vyfotí jejich výskyt (jakož i výskyt levhartů, lvů, antilop, hrochů a mnoha dalších zvířat) pomocí takzvaných fotopastí na celkem šedesáti plochách o velikosti dva a půl tisíce metrů čtverečních. Fotopasti, krabičky s fotoaparáty zavěšené na stromech, zaznamenávají a vyfotí každé mihnoucí se zvíře, přičemž jednou za měsíc až dva je třeba vytřídit stovky až tisíce snímků. To samo o sobě by ale nestačilo. Petr Pyšek, kromě toho, že coby botanik se svými spolupracovníky pečlivě eviduje všechny místní rostliny, počítá sloní exkrementy, což je další stopa pro vědecké bádání. „Sloní lejna třídíme na stará, středně stará a čerstvá. Občas je potřeba je sebrat a vzít ,do teplejch‘, abyste poznala, kam je zařadit,“ zasměje se a obratem mě ujistí, že počítání exkrementů je velmi očistná a osvobozující činnost.