Pod vrcholem Nobelovky

Patří mezi nejcitovanější české vědce, jeho šéf jej kdysi nazval pětihvězdičkovým generálem světové armády chemiků. Po srpnu 68 odešel do Ameriky a v tamní tvrdé konkurenci obstál natolik, že mu Nobelova cena letos unikla možná jen o vlásek. Stejně jako miluje švestkové knedlíky, nenávidí větu: Nejde to.

Pokud bychom si měli zapamatovat jedno jediné motto profesora Michla, mělo by to být toto:

„Jednoduché problémy necháme ostatním, my si vybereme ty složité.“

Josef Michl ho dodržuje důsledně a systematicky, a to i v osobním životě. Takhle jej líčí jeho přítel a kolega Zdeněk Havlas, který tu a tam přebývá u Michlových doma v americkém Coloradu:

„Jeho systematičnost se projevuje už v tom, že své ženě věnuje přesně daný počet chvil. Když se navečeří, jeho povinností je uklidit horizontální povrchy. Tedy stůl a kuchyňskou linku. To je vše. A v sobotu s ní chodí na lyže nebo jen tak do hor. Jinak veškerý čas zaujímá věda. A tak vlastně ani nevím, zda je manuálně zručný. Jednou se jim doma rozbil odpad pod umyvadlem. Stačilo ho utáhnout, ale on to striktně odmítal, protože to není práce, jíž by se chtěl zabývat. Tudíž jsem to udělal já.“