A pak že se zboží nemá soudit podle obalu...

Je to věc, která se dá v poslední době vidět napříč celým potravinářským odvětvím, od prodejců a velkých obchodních řetězců až po samotné výrobce.

Například Kofola si nechala loni spočítat od společnosti CI3 uhlíkovou stopu všech typů svých obalů, aby se tak měla o co v chystaných změnách opřít. Z analýzy jí vyplynulo, že jednoznačně nejlepším obalem z pohledu uhlíkové stopy – tedy množství vyprodukovaných emisí CO2, přispívajících ke klimatickým změnám – je nerezový sud (KEG), používaný na točené nápoje. Následují ho plechovka z recyklovaného, tedy již jednou použitého hliníku, lahev z recyklovaného PET a vratné sklo.

Rozdíly vůči dalším obalům jsou přitom markantní. Například nevratné skleněné lahve mají uhlíkovou stopu zhruba sedmkrát vyšší než ty vratné.

Právě tyto závěry pak vysvětlují kroky, které firmy v oboru přijímají. Jak Kofola, tak Mattoni začaly v uplynulém roce uvádět do obchodů opět nápoje ve vratném skle. Čím častěji totiž lze skleněnou lahev znovu používat, tím menší má výrobek celkovou uhlíkovou stopu.

„Při dobré konstrukci a ochraně před dlouhotrvajícím mrazem vydrží sklo osmdesát a více otáček. Pokud by se jeho rotace zvýšila, uhlíková stopa tohoto obalu začne ještě klesat, navíc se jejich znovuvyužitím netvoří odpad,“ vysvětluje Jannis Samaras, šéf Kofoly.