Na pirátské bárce aneb jak nedělat kampaň

Jsme loseři voleb – začíná si uvědomovat jeden z Pirátů, když vstřebá prvotní šok z toho, co se děje. Je sobota 9. října odpoledne a Piráti a Starostové se sešli v pražské La Fabrice, aby společně sledovali výsledky parlamentního hlasování. Brzy po uzavření volebních místností začíná být zřejmé, že koalice zůstane daleko za svým očekáváním i předpověďmi průzkumů. Rýsující se výsledek Piráti označují za „děs“ a „průser“.

To nejhorší pro ně ale teprve přijde. Postupně zjišťují, že se jich do sněmovny dostane jen pár. Starostové je díky kroužkování voličů na kandidátkách hromadně přeskákali – získají 33 křesel, Piráti pouhá čtyři. Dosud jich měli 22. „Kroužkovací masakr“ definitivně povolí uzdu emocím. V slzách se mísí vyčerpání z dlouhé kampaně se šokem a smutkem z tohoto dne. Tohle nikdo nečekal.

Viditelně zaskočený je i šéf Pirátů Ivan Bartoš. Když se od novinářů o kroužkování dozví, poprosí, aby mu dali „chviličku“. Pak se na dvě hodiny s nejbližšími stáhne do místnosti hlídané bodyguardem. Za kovovými dveřmi s nápisem „Piráti a Starostové zázemí“ se v tu dobu hraje o budoucnost strany. Má Bartoš okamžitě rezignovat? A celé předsednictvo s ním?

Na nedalekém baru mezitím posmutnělé skupinky Pirátů hledají příčiny toho, co se stalo. A nadšení Starostové mezi nimi slaví svůj největší úspěch. Pirátům, podle nichž část Starostů navzdory dohodě nabádala voliče ke kroužkování, čas od času nabídnou objetí či slova útěchy. „Je mi jich docela líto,“ říká jeden z nich.

Bartoš se nakonec rozhodne, že to „nezabalí“. Chce být ministrem v příští vládě, i proto, že pro budoucnost strany podle něj bude lepší, aby byla vidět. Jestli o tom dokáže přesvědčit většinu Pirátů, ovšem není teď, pár hodin po volbách, jasné. Někteří se už ptají, zda strana spíše nepotřebuje nový začátek. Nebo dokonce jestli 9. říjen není začátkem konce.