Krásný, dokonalý svět na letišti

Na letištích mám rád, že jsou jako globální náměstíčka, kde se sejdou všechny rasy a národnosti, zapomenou na chvíli na své rozpory a klidně se spolu svezou na takovém tom jezdícím chodníčku.

Letiště nás spojují s celebritami. Třeba na Heathrow si můžete říci, že tou budovou už projel i Stephen Hawking. Nebo mladá Madonna, když byla ještě chudá a neměla vlastní tryskáč. Nebo Tomáš Řepka, když byl ještě bohatý a měl na letenky. Prostě všichni.

Všichni tam taky prožíváme stejné trable. Mladý batůžkář, co poprvé letí do Asie a těší se, že mu začíná opravdový život. Olítaný byznysmen, co letí do Düsseldorfu na poslední prezentaci a těší se, že letos doplatí hypotéku a začne mu opravdový život. Paní z Afriky, která jede do OSN zastavit nějakou genocidu. Muslim z Pákistánu, co vám klidně podá vodu. Všichni stejně nadáváme na fronty na pasovce a všichni si zapomeneme dojít před startem na záchod.

V těchto chvílích vím, že všichni můžeme být přáteli. Že národy by se k sobě měly pořád chovat jako na letišti. A ještě cestou do letadla si dojatě říkám, že lidstvo je úžasné a že ho miluju.

A pak si nějaký korejský hajzl přede mnou sklopí sedačku.