Jaký je rozdíl mezi Čechem a Arabem?

Za léta v Kataru jsem si všiml, že mezi Čechy a Araby je jeden velký rozdíl. Teda ono těch rozdílů je víc – třeba konzumace teplého velbloudího mléka a následné střevní reakce –, ale jeden rozdíl jde strašně do hloubky. Tedy ony ty střevní reakce jdou taky do hloubky, ale jinak. Je tu prostě jeden významný psychologický rozdíl a tím je fintivost.

My čeští muži na styl kašleme. Životem jdeme v teplákách, termiku sandálů vylepšujeme ponožkami a hmyz zaháníme mužným smradem. To Katařani jsou úplně jiní. Lijí na sebe parfémy po litrech, k holiči chodí dvakrát týdně a soutěží i svými pery – těmi v náprsních kapsách. Montblanc nebo Parker – i to se počítá.

Ale co mě překvapilo – místní frajeři si pořád potrpí na krásná telefonní čísla. Tedy věc, která v Česku neletí už deset let. Naše firma tato čísla prodává v aukcích. Posledně přišla na řadu hezká kombinace se sedmi nulami. Po velké bitvě ji koupil mladý šejk za 10,2 milionu rijálů. To je skoro 70 milionů Kč – nový světový rekord.

Proč to dělá, ptal jsem se kolegů, kdo dneska řeší čísla? Vyhozené peníze. Ale ne, odpovídali kolegové, i kdyby mu to udělalo radost jen čtyřikrát za rok, tak to za to stálo. Vždyť víš, že pro katarského muže je repre vším. Navíc on to číslo za pět let prodá za dvojnásobek.

No, nevím. Pořád mi to připadá přehnané. My Češi jsme jeden stylový extrém a Katařané zas druhý. Pravda je někde mezi. Proto vám říkám – používejte parfémy a čísla kupujte maximálně za 35 melounů. O. k.?