Vousy dělají člověka

Dnes nás čeká další intimní téma, které možná někomu půjde proti srsti – budeme řešit otázku tělesného ochlupení. Ale ne tam, kde si myslíte! Normálně na tváři – protože tady na Blízkém východě jsou i chlupy na tváři vzrušující věc!

Když jsem přijel do Arábie, praštilo mě do očí, jak tady muži své vousy prožívají. Vejdete do železářství a půlka chlapů by mohla svým plnovousem rovnou zametat – a ani by se nemuseli moc předklánět.

Jeden důvod je samozřejmě designový. Pravým Arabům vousy prostě seknou. Od přírody jim rostou husté a černé chlupy, které vypadají extra mužně. Když si Evropan jako já nechá třídenní porost, tak vypadá, že mu na tváři vyrazila nějaká hnusná světlehnědá choroba. Když si stejné strniště nechá Katařan, vypadá jak bollywoodský milovník před vstupem na scénu. Ohromný rozdíl!

Mimochodem, stejné geny způsobují velké nesnáze místním dámám. Ne že bych byl indiskrétní a tvrdil tady, že Arabky snad mají problém s kníry! To bych v životě neřekl! Ale prodává se tu ohromné množství přípravků na odstranění „tmavého stínu nad horním rtem“.

Ale zpátky k chlapům. Vousy taky říkají ostatním, jak to máte s vírou. Například borci z muslimského bratrstva mají krásně upravené plnovousy i kníry. Naopak saláfisté mají plnovous nadivoko, ale nad rtem jsou hladce oholení. Mají prý pořekadlo, že v plnovousu se houpají andělé, zatímco v kníru zlí džini. Je to prostě věda a spousta chlapů tady chodí do holičských oficín i 3× týdně.

I já jsem pochopil, že musím na tu svou vyrážku víc dbát. Našel jsem si obyčejné holičství, do kterého chodí místní. Odvážně jsem otevřel dveře. Všichni 4 snědí holiči přestali šmikat a šokovaně se otočili. Hned jsem pochopil, že Evropana tu ještě neměli. Zahlaholil jsem něco přátelského v angličtině. Ukázalo se, že tito dobří lidé anglicky nemluví. Umí jen přijímat pokyny v arabštině a jinak brebentí svým jazykem. Kérala? ptám se, protože vypadali, že jsou z jižní Indie. Borci zavrtěli hlavou a s úsměvem řekli Bangladéš. Výborně, takže jsem v bangladéšském holičství.

Cítil jsem, že moje bengálština ani arabština nestačí na nějaké větší umělecké záměry. Zavřel jsem proto oči a nechal jsem holiče, ať si dělá, co chce. Celý proces trval 2 hodiny a 15 minut. Bylo to tak dlouhé, že jsem v křesle několikrát usnul a několikrát omdlel – to druhé pokaždé, když na mě vylili nějakou novou smradlavou vodičku z ganžské delty. A to bylo často.

Vždy, když holič viděl, že už nedýchám, tak pokynul klukovi, ten vystartoval a během minuty přinesl zvenčí čaj s mlékem. Jindy bych si takové pití hnusil, ale tváří v tvář tomu dobrému muži s břitvou jsem nechtěl říct ne. Tekutina mě vždy znovu nakopla. V jednu chvíli jsem otevřel oči a zjistil jsem, že mám na tváři černou pleťovou masku – skoro jsem si říkal, jestli tu nedošlo k nějakému genderovému omylu.

Konečně bylo hotovo. Podíval jsem se do zrcadla a úplně jsem vyjekl – vypadal jsem jako Bangladéšan! Malá kulatá tvář a k tomu na hlavě pravý bangladéšský kastrol – efekt byl dokonalý. Vyšel jsem ven a poprvé jsem měl skvělý pocit, že zapadám…