Jen vůl dělá blbě svou víru

ilustrační foto Profimedia.cz

Když dokážete být tolerantní a lidsky na sebe mrknout, život je fajn, ať už máte jakoukoli víru, píše se v pravidelném sloupku Horkou jehlou.

Nedávno mě zlý osud zavál do Dillí. Seděl jsem v restauraci U cholery — tedy ona se tak nejmenuje, ale měla by, jak jsem zjistil dodatečně! — a četl jsem Times of India. Zaujala mě zmínka o děsivé události z roku 2015.

V nedaleké vesnici Bisara se roznesla zpráva, že soused M. I. má v mrazáku hovězí maso. Kráva je, jak víte, pro hinduisty posvátné zvíře, a tak se dav místních volů vydal na lynč. Chudáka vytáhli z domu a na místě ho ubili, i když zoufalé děti křičely, že maso je skopové. Ani po dvou letech nebyl nikdo odsouzen, o čemž právě ty noviny psaly. Moc hezké.

Uplynul měsíc a já jsem v ománském Maskatu. Náhodou jdu zase do restaurace, do pijáckého doupěte Trader Vic’s. Je teprve šest večer, a tak jsem tu sám. Najednou přijdou tři místní chlapi — už podle rób vidím, že jsou to muslimové! Zpozorním, protože Trader Vic’s věru není žádná modlitebna.

A taky že jo. Chlapíci si něco šuškají s číšníkem a za chvíli mají na stole tři piva Heineken. Pijou, žertujou s obsluhou, vypadají strašně mile. V jednu chvíli na mě jeden koukne, taky se zasměje a lišácky mrkne. Mrknu zpátky, najednou se cítíme jako bráchové.

V ten moment všechno chápu. Každá víra má svoje příkazy a zákazy, s tím nic nenaděláte. Jde o to, co děláte, když je někdo poruší. Když dokážete být tolerantní a lidsky na sebe mrknout, život je fajn. Ale když myslíte, že kvůli přestupku musíte někoho zabít, tak jste vůl a děláte svou víru blbě. Tak.

Autor je reklamní expert žijící v Kataru.

Podpořte Reportér sdílením článku