Pracovní výlet do Libanonu

Tuhle jsme měli natáčet reklamu v Libanonu. Proč zrovna tam? No, jednak je to pro nás nejbližší místo, kde se dají natočit hory a sníh. A druhak je tam velmi levno. Asi je to tak levné proto, že se tam trošku unáší, ale v tomhle kraji nemůžete být cimprlich.

Celý projekt vedla šikovná katarská holka, říkejme jí Reem. No holka – třicetiletá žena s dětmi. A tahle Reem mi řekla, že by na to natáčení moc ráda jela. Já říkám, no jasně, ty přece jet musíš!

Reem mi druhý den přinesla dopis v arabštině, abych ho podepsal. Copak to je, ptám se. A ona říká, to je prosím žádost pro mého bratra, aby ho uvolnili z práce a mohl s námi jet do Libanonu.

Aha, říkám, a proč to? Protože mě rodina nenechá jet do ciziny samotnou, a už vůbec ne s cizincem. O. K., ptám se, a proč bratr, proč ne manžel? Protože manžel je voják a v armádě nedostane jen tak volno. Tak musí bratr.

No a bratr tedy jel. A protože bratr zase nemůže nechat svou manželku samotnou, tak jela i jeho paní a jejich tři děti. Takže když jsme přistáli v Bejrútu, já jsem jel do hotelu malým taxíkem, kdežto na Reem a její ochrannou četu čekal mikrobus. Samozřejmě si všechno platili sami. A to vše jen proto, abych ji snad za ty dva dny nějak nezkazil.

Já samozřejmě místní kulturu respektuju. A vím, že Reem je spokojená, protože její rodina je dobrá a má i dost peněz. Ale za sebe si říkám, že my Češi a Češky ani tolik peněz mít nemusíme. Ale o to víc potřebujeme svobodu.