Když evropské parfémy nepomáhají

„Milí čtenáři, jak vám bylo, když jste si poprvé uvědomili, že smrdíte? Není to nic příjemného, to vám řeknu,“ píše se v pravidelném sloupku Horkou jehlou.

Já vím, já vás slyším. Vy přece nesmrdíte, vy se sprchujete parfémem od Bosse, vy jste hotový chodící záhon frézií.

Ale houby. Tady v Arábii byste smrděli jak přístav za odlivu a smrděli byste všem. Akorát by vám to místní ze zdvořilosti neřekli. My Evropani máme bohužel sklon se při 55 °C trochu potit. A naše evropské parfémy tady v tom hicu vůbec nezabírají.

Místní přitom vůně milují. Je tu pořád hodně rodin, co si doma míchají vlastní parfémy. A jsou to sakra silné vůně – některé kolegy poznám už 5 sekund předtím, než vejdou do dveří. Známkou bohatství je pak vůně zvaná oud. Vyslovuje se trochu nešťastně s dlouhým ú, ale jinak je boží. Vzniká spalováním kořenů jednoho stromu z Laosu. Pár deka dobrého oudu, který shoří za půl hodiny, stojí klidně deset tisíc korun. Vypráví se legendy o rodině, místních dealerech BMW, která nechává doutnat celý několikilogramový kořen během každé návštěvy.

S takovu jsem brzo pochopil, že moje pražská vůnička je tu pro ostudu. Poradil jsem se proto s místní kolegyní. „Ty děláš reklamu, že? Tak to zkus vůni, které říkáme afgano.“ –„A proč je afgano dobré pro reklamu?,“ ptám se. –„Víš,“ naklonila se ke mně spiklenecky dáma, „afgano je u nás hezké slovo pro hašiš. Ale pst, nic jsem ti neřekla!“

Poslechl jsem a pracuje se mi krásně. Taková je síla arabských vůní!

Autor je reklamní expert pracující v Kataru.