Moje arabská svatba

Byl jsem na arabské svatbě v Kataru. Hezké – ale přece jenom jsem Čech.

Můj kamarád Abdulla bin Dalších-pět-jmen mě pozval na svatbu. Na pravou katarskou veselku, kam se cizinec jen tak nedostane. Těšil jsem se jako malej. Třeba uvidím nevěstu v bílém a třeba budou orgie – rozuměj: jako že si nevěsta sundá závoj! Tady v Kataru totiž jinak ženy chodí zahalené a člověk nevidí lautr nic.

Konečně přišel ten vlahý (43 °C) Večer s velkým V. Svatba byla grandiózní. Před branou smečka rollsů; horší auta jako bentley se krčila až ve druhé řadě. Svatební stan byl tak velký, že by v něm Sparta mohla hrát mistráky. I ve stanu nám nad hlavami létaly drony a točily video. Všechno tip ťop.

Zábava ale vázla. Něco jako by tu chybělo. No jo – nejsou tu ženy! Žádné! Morálka je tu tak přísná, že se svatby neúčastní pro jistotu ani nevěsta! Ženy mají vlastní party o několik kilometrů dále a k průniku množin jaksi nedojde.

A pití. Z nápojů se podával čaj, pro ty drsnější pak čaj s mlékem. Představte si ten odvaz, když 300 chlapů pije čaj a nemají ani koho znalecky zhodnotit. Nuda! Chvíli čučíte do koberců a v deset večer se spořádaně rozejdete.

Hmm. Abdulla je fajn chlapík a já jeho kulturu respektuju. Pro něj je jeho svatba ta nejlepší, a je to tak dobře. A ano, alkohol je ee a koukat na ženské je hřích. Ale mezi námi, bez těch hříchů je to peklo. Od teďka jsem rád za každého strýce, co se na svatbě ovíní, a za každou tetku, co při tanci srazí láhev. Trocha těch našich neřestí je lepší než celá vzorná dokonalost!