Ať se při stavbě dálnice může krást!
13. března 2016
Reportér 03/2016 · Číslo 19Tuhle se mě ptali, jak se pozná první svět; čím se liší bohaté státy od banánových a řepkoolejných republik. Řeknu vám to. Nejsou to krásné domy – ty najdete i v každém Bordelistánu. Není to skvělé školství – v mnoha bohatých zemích vyjdete ze školy a nevíte ani, jestli je Budapešť hlavní město Bukurešti, nebo naopak.
Kdepak, je to něco jiného. Civilizovaná země je taková, kde to nedrncá. Kde můžete skočit do auta a jet celý den a všude budou krásné dálnice a všude bude asfalt hladký jako dětská prdýlka. Věřte mi, neviděl jsem bohatou zemi, která by neměla pěkné silnice; a naopak, neviděl jsem žádnou zemi s pěknými silnicemi, která by nebyla bohatá.
Jak jsme na tom my? Blbě, přátelé. Na chvíli jsem se vrátil a zaštkal jsem. Ten výmol, v němž jsem kdysi zlomil své kolo Sobi 20, ten tam furt je. A má fůru nových kamarádů. Dálnice buď žádné, nebo strašné. Česko drncá. A nelepší se to. Víte, kolik kilometrů dálnic jsme otevřeli v posledním sedmiletém programu EU? 36 km. Slovensko 150 km. A Polsko? Přes 2 000 km. Nekecám.
Mám ale radu. Páni ministři, udělejte to tak, abychom mohli při stavbě dálnic zase krást. A pořádně. Nás totiž nic jiného nemotivuje. Podívejte, jak to jde u rozhleden – co jsme se naučili dojit Unii, tak máme celé aleje rozhleden, většinou v údolích a na dně silážních jam. Udělejte prosím to samé s dálnicemi. Neva, že se půlka peněz záhadně ztratí – za tu druhou bude asfalt. A pak už nám to HDP pofrčí samo!
Podpořte Reportér sdílením článku