Dožeňme aspoň ty beduíny

O tom, zda je civilizace u nás na vyšší úrovni než v Arábii, píše v pravidelném sloupku Horkou jehlou reklamní expert žijící v Kataru.

Lidi se mě často s úšklebkem ptají, jak se mi v té poušti mezi beduíny žije a jestli mi neschází civilizace. Inu, zkusím naznačit, jak to s tou civilizací je.

Při poslední návštěvě domova přede mě pámbu postavil těžkou zkoušku – vydyndat si na úřadě nový pas a řidičák. Kdo zná MěÚ Benešov, ví, že to je drsné místo, kde se z chlapců stávají muži a z mužů trosky. Přijdete ještě před rozbřeskem a pár hodin spolu s dalšími domorodci podupáváte před úřadem, abyste byli u napajedla první. V osm se konečně otevřou brány a následuje úprk k lístečkovému automatu. Slabší a starší kusy jsou při běhu nemilosrdně odstrkovány – důchodci to přece mohou zkusit i zítra, ne? Konečně dostanete číslo 57, na řadu tedy přijdete už za tři hodiny. V 11 se na vás paní úřednice ušklíbne a pošle vás domů, protože jste si na řidičák nepřinesl fotku. Ano, u vedlejší přepážky je sice fotobudka, ale ta funguje jen na pas – to dá rozum.

A teď se podívejme, jak totéž probíhá mezi zmíněnými beduíny. Večer si doma sednu do křesla s telefonem v ruce. Spustím vládní aplikaci Metrash 2 a zadám PIN. Dvě kliknutí a nový řidičák je objednán. To je, drazí přátelé, civilizace. A že je e-vláda drahá a že si ji chudší země nemůžou dovolit? Nevěřím. Myslím, že ty miliony člověkohodin, co lidi ztratí čekáním na úřadech, stojí ekonomiku ještě víc. Tak se přestaňme vymlouvat a vlítněme na to, ať doženem aspoň ty beduíny.