O čem svědčí piškotová aféra

Chuť nových piškotů je vskutku „genocidální“. Piškotový skandál ovšem ukazuje, v jakém klidu Česko žije.

Vážení přátelé! Píši tento pamflet hledě na spíž, v níž mám přesně 237 balení piškotů Opavia. Jsem největší konzument piškotů na planetě, a mohu se tedy vyslovit k aféře, která již týdny zmítá mou druhdy klidnou zemí!

Mám své rituály – už 30 let snídám JEDINĚ piškoty Opavia, a kdybych je JEDEN DEN nedostal, bylo by po mně. Co to znamená? V krámě cítím piškoty na dvacet metrů. Na zahraniční štace beru piškoty po kufrech. Od návštěv z Česka chci jedině batoh piškotů. Když jsem žil v Pešti, zkusil jsem jednou v zoufalství slovenské piškoty a málem jsem zcepeněl. Teprve když jsem za řekou v Komárně sehnal Opavii, získal můj život opět smysl.

Nemyslete si – i ta Opavia mi za ty roky dala zabrat. Chuť se jemně posouvala, jak se měnila pšenice nebo dodavatelé vajec. Zvládl jsem týdny, kdy linka nějak víc připékala. Tu poslední genocidální změnu chuti ale nedám. Mondelez u mě končí, i kdybych měl padnout. Přestávám kupovat i jejich lázeňské oplatky. Nechci se dožít dne, kdy je začnou lisovat z masokostní moučky někde v Kočinčíně.

Jednu dobrou stránku ale tahle aféra přece jen má. Planeta je samá katastrofa, za každým rohem se válčí, Evropou kráčejí dějiny, jen v Česku se nejvíc řeší třiapůlcentimetrová sladká kolečka. To o naší zemičce hodně říká – a je to vlastně super zpráva. Což ale neber jako polehčující okolnost, Mondelez!

Autor je reklamní expert žijící v Kataru.