Libanonci vždycky vyhrajou

Proč Češi museli v případu Libanonce Fajáda prohrát. Protože jsou kšeftmani, na které nikdo nemá. O tom píše v pravidelném sloupku pro Reportér reklamní expert žijící v Kataru.

Můj zubař je Libanonec – a jako všichni Bejrúťané v tom umí chodit. Když mi posledně čistil kořenové kanálky – což je vždycky velký okamžik v životě člověka – řekl jen tak nonšalantně, že jeho dceři se moc líbí růžový iPhone, a že když dělám v oboru, určitě mám slevy. A že příště ty kanálky doděláme úplně bezbolestně. Tak jsem mu příště tu růžovou cihličku přinesl a opravdu to bylo bezbolestné. A pořád u něj zůstávám – jednak je nejlepší v celé čtvrti, jednak jsou všichni ostatní zubaři taky Libanonci.

Proč to tady píšu? Protože Arabové obecně jsou skvělí kšeftmani a jeden každý by ve smlouvání porazil každého Čecha. A Libanonci jsou vůbec nejrafinovanější z Arabů, což tu ví každý. Proto jsem souboj české a libanonské rozvědky sledoval s úsměvem – šance na úspěch našich byla asi taková, jako že Táňa Fischerová přečůrá při odkupu své felicie autobazar AAA Auto Praha. Tady se holt hrajou dospělácké hry a my jelimánci bychom do nich vůbec neměli strkat nos.

Další otázka je – když je teď známá i doporučená maloobchodní cena za dobře rostlou Češku – jestli se máme my Češi tady v regionu nějak víc bát. Já říkám, že ne. Místní borci opravdu nepotřebují číst Respekt, aby se naučili cenotvorbu. A my, co tu žijem, si dáme majzla. Třeba zrovna do Balúčistánu nebo údolí Bikáa bychom nejeli nikdy – právě proto, že o tom na rozdíl od naší rozvědky něco víme. Takže slibuju, že vás v Česku nebudu stát ani halíř. Držte mi v tom palce!