Vánoční nácek

Páteční odpoledne v unaveném policejním baráku. Ještě chvíli kancelářské práce, nebo aspoň jejího předstírání, a pak hurá na vánoční svátky. Nejdřív ale nějaké ty chlebíčky a trochu vína, ať se s kolegy navzájem pořádně rozloučíme. Za okny chumelilo a do vší té krásy zazvonil naprosto nevhod služební telefon. Volal šéf uniforem z přízemí naší budovy.

„Moji kluci teď přitáhli jednoho pitomce, co vlezl někomu do kvartýru. Chcete ho?“

Klasický postup. Podobné prkotiny řeší místní oddělení, ale my jako kriminálka si s pachatelem, alias pašíkem, aspoň nezávazně pokecáme. Kdyby ho hryzalo svědomí a on se chtěl kát. Anebo kdyby ho hryzal někdo jiný a on chtěl práskat. I tenhle případ byla banalita, mamča s taťkou se vrátili z práce a na gauči v obýváku našli chrápat cizího chlapa. O chvíli později už ho vezli poldové v autě, no a teď jsme se na něj mohli těšit my. Já a můj parťák Tony, který do sebe právě ládoval jednohubky.

Asi za minutu nebo dvě se ozvalo zaklepání a dovnitř nakoukla uniforma: „Ten kluk jde k vám?“

„Kluk?“