Díky za pomoc správné věci

Když jsem před měsícem pracoval na článku o nemocné Erice Příkazské, které správa sociálního zabezpečení odebrala plný invalidní důchod a poslala ji na úřad práce, myslel jsem, že jeho uveřejněním můj úkol končí. Nemohl jsem se víc mýlit, tím totiž vše teprve začalo.

Příběh Eriky, které rakovina znemožnila normální život, oslovil tolik čtenářů, že následující týdny jsem fungoval jako sekretářka – vyřizoval jsem jeden e-mail za druhým, vysvětloval, předával kontakty a komunikoval s desítkami skvělých lidí, kterým osud paní Eriky a jejího syna není lhostejný.

Jen namátkou. Advokát z Prahy zdarma nabídl své služby v boji se státním molochem. Ozval se významný investor, že by pomohl finančně. Majitelka penzionu v Krkonoších pozvala Eriku se synem na týdenní neplacený pobyt, aby si aspoň chvíli odpočinuli od svých starostí. Facebooková diva a spisovatelka Markéta Lukášková zase zorganizovala charitativní čtení, na kterém známí čeští autoři předčítali ze svých knih.

Pomoct se rozhodla spousta lidí a také to v rámci svých možností udělali. Každý další e-mail mě utvrzoval v přesvědčení, že to s naší dobrosrdečností přece jen není tak zlé, jak to někdy vypadá. Jen mě mrzelo, že nepřišel žádný ohlas od někoho z naší politické reprezentace. Ne s nabídkou finanční pomoci, ale s ujištěním, že ten nespravedlivý systém, který nutí těžce nemocné lidi pracovat, bude přezkoumán. Jenže invalidé zřejmě nejsou dost velká voličská síla na to, aby někoho zajímali.

Jak už to ovšem bývá na anonymním internetu zvykem, kromě empatických příspěvků dorazilo i pár takových, které přišly s revolučním nápadem, že pomáhat nemocným není vhodné. Ti si na to prý zvyknou a přestanou být samostatní. Autoři této originální myšlenky vyhrávají klíčenku, vám ostatním předávám velké díky. Pomohli jste správné věci a já si jednoho každého z vás vážím.

S úctou,

Martin Goffa