Natočte taky film o Daliborcích levičácích

Neplánovaný, o to však zajímavější střet kultury s realitou se odehrál před několika málo týdny. Na červencový filmový festival v Karlových Varech přivezl režisér Vít Klusák svůj dokument Svět podle Daliborka, portrét typicky českého pravicového extremisty. Film zachycuje životní trampoty a plané mudrování muže, jehož svět je omezený stejně jako jeho rozhled. Později se ukázalo, že dokument možná tak úplně dokumentem není, protože některé jeho scény byly aranžovány, což ovšem na konečném vyznění snímku nic nemění. Daliborek je zkrátka neonácíček, který spíš než strach vzbuzuje posměšný úšklebek nebo lítost.

Jen pár set kilometrů od filmové přehlídky se pro změnu odehrávalo divadlo. Nechutná fraška, jejímiž hlavními představiteli byli taktéž extremisté, tentokrát ti levicoví. V Hamburku probíhalo jednání politických špiček zemí G20 a provázely ho desetitisícové demonstrace, během kterých úřadovaly sehrané guerillové bojůvky. V rámci údajného boje proti chudobě a za sluníčkový svět pro všechny létaly na policisty zápalné lahve, pokojným občanům hořela auta a obchody byly rabovány a ničeny ve velkém.

Jednomu Daliborkovi je snadné se vysmát, tisíc Daliborků pohromadě – ať už jsou z jakéhokoli názorového břehu – nám ten úsměv z tváře spolehlivě sebere. Každý oheň pálí stejně a je úplně jedno, jestli hoří za bílou rasu, nebo proti globalizaci. Na příštím MFF Karlovy Vary proto očekávám dokument o levicových radikálech. Jen se obávám, že natočit ho bude chtít daleko víc odvahy než si dělat legraci z tupého neonacisty.