O hloupých městech

V souvislosti s chytrými městy se hodně mluví o datech. Jak mohou data a jejich analýzy zlepšovat život ve městech?

Má to dvě roviny. Vlády a města by měly analyzovat data o tom, jak se lidé dopravují, jak utrácejí peníze, jaké jsou aktuální migrační a demografické vzorce, jak se vyvíjejí maloobchodní příjmy a ceny nemovitostí. A ta další věc jsou otevřené databáze. Je důležité, aby veřejnost měla přístup k co největšímu množství údajů, které něco vypovídají o fungování města. Na jejich základě pak mohou instituce i různí nadšenci sestavovat aplikace a hledat řešení problémů.

Můžete uvést příklad?

New York, jehož bývalého starostu Michaela Bloomberga lze bez váhání označit termínem data freak. Byl zvyklý používat data ve svém byznysu (agentura specializovaná na ekonomické zpravodajství a analýzy – pozn. red.) a pokračoval v tom i jako newyorský starosta (do čela města byl zvolen třikrát za sebou a vedl jej v letech 2002–2013 – pozn. red.). Radnice tehdy analyzovala data opravdu ve velkém měřítku, aby zjistila, kam se nejvíc vyplatí investovat. Utratila například sto milionů dolarů za pilotní projekty, které se týkaly vylepšení designu veřejného prostoru. A pak vyhodnotila vliv této investice na skladbu obchodů, výši nájmů, daňové příjmy. Bloomberg chtěl zkrátka zjistit, jak na takové změny odpovídá trh. A dobře věděl, že data nelžou. A já dodávám, že analýzy dat nabízejí velmi jednoduchý způsob, jak městské plánování odpolitizovat. A uchránit před manipulacemi ve prospěch klientelismu, populismu a podobně.

Povídáme si v Praze. Zkuste přiblížit, jak by analyzování dat mohlo přispět například k tomu, aby se centrum města, které dnes slouží především turistickému ruchu, vrátilo Pražanům.

Mohli bychom na to jít například přes data, jako je počet hotelů a bytů pronajímaných přes airbnb v historickém jádru… Na druhou stranu, na tohle stačí selský rozum. Krystalickým příkladem může být Václavské náměstí, což je pro Pražany úplně zbytečný, ztracený prostor. Jak často si tam vy nebo já dáme předraženou klobásu nebo trdelník? Tyhle věci město musí regulovat. Zjistit, co tam lidé chtějí, a vytvářet pro to podmínky. Vždyť je to veřejný prostor, mohly by tam být třeba víkendové trhy se zeleninou, ovocem… Ale když to prostě jen pronajmete chlápkům s klobásami nebo komukoliv jinému, kdo vám nabídne nejvyšší cenu nebo největší úplatek, nemůžete se takovému úpadku divit.

Tenhle rozhovor měl být o chytrých městech, ale když už jsme u toho: jak byste definoval hloupé město?

Hloupé město je dnes takové, které nepoužívá ke svým plánovacím procesům data a nezapojuje do svých rozhodnutí obyvatele – tím myslím i místní živnostníky, majitele nemovitostí, instituce… Urbanismus je věcí všech. Každý, koho to zajímá a koho se to týká, by měl dostat příležitost se vyjádřit. A město by to mělo povzbuzovat, organizovat příslušná setkání.

Často ale mluvíte o tom, že jestli dnes něco umrtvuje rozvoj Prahy, jsou to pomalé schvalovací procedury. A to je dané mimo jiné snahami nejrůznějších občanských iniciativ.

Ano, to je velký strašák soukromých investorů i městských úřadů. Ale jak ukazují příklady západních metropolí, zapojení občanů nemusí celou tu věc abnormálně brzdit. Problém je, že v Česku nemá tahle hra jasná pravidla, je tu příliš mnoho nejistot ohledně stavebních pravidel, lhůt, právních výkladů. Schvalování velké stavby tady dnes trvá mezi třemi a šesti lety. A to je pro investory smrtelné, navíc to vytváří fantastický prostor pro korupci. Když už jsme zmínili New York, tam je klíčové zónování. Díky němu každý ví, co může být kde povoleno a co už nikoliv. Kde se dá stavět objemněji, do větší výšky, o kolik. A kde musíte naopak striktně respektovat přísnější pravidla. Velkou vymožeností je v tomto směru metoda ULURP — Universal Land Use Review Procedure. Sejde se community board, stavebník musí být připraven obhájit se při veřejném slyšení… Těch kroků je víc, ale jsou jasné a výsledek je respektován. Něco velmi podobného má Vídeň, Londýn i další města. Čili ta česká zdlouhavost není způsobena občanskými hlasy, ale nejasnými pravidly. Opravdu mě rozčiluje, kolik mizí v těch vyčerpávajících procedurách času a peněz. Navíc často bezvýsledně. Bydlím na Letné, a když jsem dnes šel pěšky do práce, viděl jsem nad celým městem jenom dva stavební jeřáby, což je dost depresivní. A to je Praha jedním z nejbohatších měst Evropy.

Jak ještě byste specifikoval hloupé město?