Schizofrenie na radnicích

Informační tabule na radnici obvykle vypadá nějak takhle: II. patro – Odbor výstavby. III. patro – Starosta. Z toho by člověk odvodil, že když ho rozzuří úředník z výstavby, je logické a oprávněné zabušit na dveře o pár kanceláří vedle a seřvat někoho z volených zástupců, co to má v baráku za bordel.

Jenomže… Věděli jste, že stavební (dopravní, sociální…) odbor má se samosprávou, čili obcí (městskou částí) společnou de facto jen adresu? A že starostové (radní, zastupitelé) mají jen minimální páku například na odvolání neschopného šéfa odboru? Říká se tomu přenesená působnost státní správy – a mezi obyvatelstvem, politickou reprezentací a úřednictvem to způsobuje spoustu zmatků a zlé krve.

Pro ilustraci autentická historka. Veřejné setkání s občany, přítomny jsou dvě místostarostky, každá z jiné politické strany, ale na jednom se shodnou. Volná parafráze: „Když přijdeme do kanceláře odboru výstavby a chceme třeba nahlédnout do spisu, odmítnou nám vyhovět s poukazem na maření výkonu státní správy. A můžou klidně zavolat policii, aby nás vyvedla.“

Systémově je to správně. Sociální politiku či stavební pravidla nemá určovat každý starosta či jeho zástupci podle sebe. Na druhou stranu… Tenhle konkrétní úředník sedí ve své židli čtvrtstoletí, o jeho náchylnosti vycházet vstříc silným hráčům a komplikovat život drobným žadatelům o razítko se vyprávějí legendy. Opravdu nezbývá než čekat, až na něj prasknou miliony v krabici od vína nebo ho někdo vzteky zaškrtí?

Pro začátek by pomohlo, kdyby ony dva světy nebudily dojem „jednoho domu“. V mnoha případech to sice šetří čas, na druhou stranu o téhle dualitě či spíše schizofrenii často vědí jen notoričtí kverulanti, občanští aktivisté a profesionální stavaři či právníci. My ostatní chrlíme žluč směrem k „radnici“ a ona v tom může být i nevinně.