Miminka. Zn.: Vymazlím

V bytě na pražském Chodově je útulno a ticho. Obyčejná domácnost, dalo by se říct. Z vedlejšího pokoje vystrčí hlavu Anežka, která se před chvílí vrátila ze školy: „Mami, půjčíš mi Fanouše?“ Tříměsíční chlapeček, kterého paní Hartlová do této chvíle chovala a různě „polohovala“ ve svém náručí, se stěhuje do pokoje letošní septimánky.

Miminko se ve skutečnosti jmenuje jinak. Pěstounům na přechodnou dobu se však doporučuje oslovovat dítě jiným jménem, než má uvedeno v rodném listu. Jedním z důvodů je, aby se nevytvořilo další pouto, jehož přetrhávání by potom mohlo způsobovat potíže. „Říkám jim různě. Zlatíčko, pusinko, beruško, mazlíku, prevíte… Někdy ale naše děti vymyslí opravdové jméno, takže tohle je Franta,“ vysvětluje paní Hartlová.

Bylo jí osmačtyřicet, když si řekla, že by ráda zvolnila. „Práce, děti, domácnost, zpívání ve sboru, lyžovačky, víkendy na kolech… Pořád něco. Najednou mi přišlo, že potřebuju zklidnit,“ říká Daniela Hartlová. Už osmým rokem žije bez manžela, ale má čtyři vlastní děti. Všechny jsou sice dospělé, ale tři s ní ještě bydlí. Nejmladší Anežce je osmnáct, jedenadvacetiletý Filip tu často pobývá i se svou dívkou, dvaadvacetiletá Ráchel je nevidomá.

Nedá se tedy říct, že by se doma nudila nebo cítila osamělá. Jak ji to tedy napadlo? „Rodina mojí švagrové také dělá pěstouny. Říkali mi, že bych se na to hodila, že prý jsem emotivní i praktická. Nebrala jsem to vážně, ale pak to do sebe nějak zaklaplo,“ vysvětluje, jak se zrodil úmysl brát si domů miminka, o která jejich rodiče nestojí.

Postaráš se i o nás?

Fanouš se narodil ve zbědovaném stavu, vážil 1 800 gramů. Maminka, závislá na drogách a alkoholu, podepsala papír, kterým se jej zřekla. Během následující ochranné lhůty, která může v některých případech trvat až rok, si to však může rozmyslet. Děti v takovém právním provizoriu donedávna putovaly do kojeneckého ústavu, kde zůstávaly do doby, než se vyřídily procedury související s adopcí.