Masakr v rodné vsi přežila jako čtyřletá

Marek Šálek

12. května 2023

Reportér 05/2023 · Číslo 105

8 minut

Vlastimila Holakovská v rodných Leskovicích (první zleva).
foto archiv

Na úplném konci války nařídil Walter Hauck řečený Krvavý Walter vypálení Leskovic na Vysočině, kde se místní lidé se zbraněmi postavili prchajícím Němcům na odpor. Většina dospělých mužů byla zastřelena nebo uhořela. Vlastimila Holakovská, které byly v té době čtyři roky, přečkala tragédii v lesním úkrytu, její rodiče zachránila jáma na vápno a podestýlka u zvířat. Vesnice musela být znovu postavena, Krvavý Walter zemřel v roce 2006.

Je pátého května 1945. Obyvatelé Leskovic na Vysočině strhávají německé nápisy a vyvěšují československé vlajky. Od Revolučního národního výboru v nedalekém Pacově dorazí telegram, ať ještě odzbrojí německou posádku. Němci skládají zbraně.

Leskovičtí, povzbuzení tímto úspěchem, zaútočí na jednotky ustupující před Rudou armádou směrem na Západ. Několik Němců zajmou, ale jeden jim uteče a informuje oddíl SS v Pelhřimově. Jeho velitel vydá rozkaz vesnici vypálit a srovnat se zemí.

Útěk do lesů

Vlastimile Holakovské byly v té době čtyři roky a popisované události zná z vyprávění rodičů. „Kdo se to včas dozvěděl, ten utekl do lesů, kde byly v zemi vykopané kryty zamaskované chvojím,“ řekla pelhřimovským školákům v rámci projektu Příběhy našich sousedů. „Mě tam odnesl soused, protože maminku mezitím zajali.“

V Pelhřimově žilo několik německých rodin a jedna z nich se u vojáků přimluvila, aby paní Holakovskou pustili. „Rodiče se pak schovali v jámě na vápno, kterou jsme měli u domu,“ líčí dcera Vlastimila. „Viděli odtud, jak přišli esesáci se zápalnými tyčinkami. Vždycky jimi bouchli o nějaké železo a hodili je do slámy. V tom mžiku začalo všechno hořet.“ Manželé Holakovští se v úkrytu nevyhnuli ani pohledu na další hrůzy: „Vojáci vyvedli manžele Vlachovy z vedlejší chalupy. Paní Vlachové řekli, aby odstoupila, a pana Vlacha před jejíma očima zastřelili. Někteří Němci prý vraždili na potkání, jiní zabíjeli muže a ženy brali do zajetí.“ Brzy vzplály téměř všechny chalupy v Leskovicích včetně statku rodiny Holakovských. „Začala hořet i polena, jimiž byla přikrytá jáma na vápno. Rodiče se proto vyplížili do stájí a zahrabali se do podestýlky u zvířat,“ zavzpomínala Vlastimila pro Paměť národa.

Když se o řádění esesáků dozvěděl revoluční výbor v Pacově, začal vyjednávat s místní posádkou wehrmachtu, která už kapitulovala. Její velitel rozhodl, že německá jednotka vyjede Leskovickým na pomoc. Než ale dorazila na místo, vraždící komando bylo pryč. O pár hodin později se objevila sovětská armáda.