Je to lepší, než jsem myslel

Plechová vrata zaskřípou a ocitáme se ve skateboardovém ráji. Hala číslo 22 v pražských Vysočanech sloužila kdysi pro výrobu legendárních „vétřiesek“ – náklaďáků Praga V3S. Pak byla dlouhé roky nevyužívaná a nedávno tady dostal Maxim Habanec šanci vytvořit skatepark podle svých představ.

Výhodou je možnost celoročního provozu, neboť kromě střechy jsou tady i trubky rozvádějící teplo. Kousek od stanice metra Kolbenova postupně vzniká nová čtvrť jménem Pragovka, developerské plány zahrnují i zachování některých industriálních budov. Hala číslo 22 mezi ně nepatří. „Těžko říct, jak dlouho tady vydržíme, ale je to skvělé místo,“ říká Maxim, který nás vítá v poněkud zatuhlém postoji. „Mám za sebou charitativní běh. Sedmnáct kilometrů, docela jsem to napálil, večer si dal pár drinků, regenerace nula. A takhle to dopadlo,“ pousměje se.

Dobře ví, že o tělo je nutné pečovat. „Mám jedno rameno níž, jako každej, kdo jezdí delší dobu. I když řídím auto, přijde mi, že za volantem nesedím rovně a jsem nakloněnej levou stranou dopředu,“ říká. Před pár lety prohlašoval: „Neumím si představit, že v jedenatřiceti budu závodit s pětadvacetiletými.“ Jedenatřicet mu bylo letos v únoru. „Není to tak zlý, myslel jsem, že v tomhle věku se budu cítit mnohem hůř. Abych nezkameněl, musím cvičit a rehabilitovat, jinak by mě bolela záda. A zúročuje se to, některé věci na prkně mi jdou líp než dřív.“

Životní zlom

Klíčovou postavou v začátcích jeho skejtování byla jednoznačně maminka – paní Habancová. Na skateboardu, který si vydyndal na svém o deset let starším bratru Matoušovi, stál Maxim poprvé v pěti letech.

Pak si dal na nějakou dobu fotbalovou pauzu, chtěl být brankář. „Mámu ale mrzelo, že chodím pořád někam čutat a skejt se válí doma. Přemlouvala mě, ať to zase zkusím, a v podstatě mě vyhnala s prknem zpátky na ulici,“ vypráví Maxim, který se v roce 2010 stal prvním Čechem, jenž vyhrál závod Světového poháru – v rámci legendárního Mystic SK8 Cupu na pražské Štvanici.