Charta mě osvobodila, všechno se zjednodušilo

Její otec před válkou vedl jednu z největších důchodových pojišťoven v Československu. Po roce 1945 pracoval na Úřadu sociálního zabezpečení, maminka byla také úřednice. Oba její rodiče hned po osvobození vstoupili do Komunistické strany Československa.

„Mluvili jsme o tom doma často. Vysvětlovali mi, že válku vnímali jako zradu Spojenců. A došli k přesvědčení, že příště musí dojít k větší kontrole na úkor demokracie. Otec říkal, že to je oběť za to, aby se to neopakovalo,“ vypráví Jarmila Johnová.

Chodila do školy v Praze na Žižkově, kde žilo hodně cikánských rodin. „Jediný rozdíl mezi námi jsem viděla v tom, že holky měly dříve prsa,“ říká Jarmila a vzpomíná i na další spolužáky: „Pocházeli z dělnické vrstvy a házeli třeba nože na tabuli – i ve chvíli, kdy tam stála učitelka.“

Hlavně nevypovídat

Po maturitě v roce 1967 byla přijata na architekturu, léto 1968 strávila jako au pair ve Velké Británii.

Když do Československa vpadla sovětská armáda, otec dceru nabádal, aby zůstala za hranicemi. Jarmila ale v Anglii žít nechtěla, a jakmile bylo v září 1968 obnoveno letecké spojení, vrátila se do Prahy.