Otcův příklad, záchrana před rudou knížkou
12. března 2023
Reportér 03/2023 · Číslo 103
Otcův příklad, záchrana před rudou knížkou
Zvětšitfoto archiv
U otce viděl, že statečnost existuje – Karel Procházka za války rozšiřoval ilegální časopis a sháněl peníze pro lidi odhodlané bojovat proti Němcům. Rodina tehdy žila na zámku, který sloužil jako sirotčinec a starobinec. Jiřímu Procházkovi nebylo ani dvacet, když byl totálně nasazen do továrny Junkers. Pomáhala mu i křesťanská víra, která jej podržela i později.
Jeho maminka od čtrnácti sloužila v domácnostech, otec se vyučil ševcem. Měli pět dětí, dvě zemřely v raném věku. Zůstali tři synové: Jaromír, Ladislav a hlavní postava tohoto příběhu, Jiří.
Procházkovi žili mnoho let na zámku v Horních Počernicích, který v roce 1921 zakoupil Spolek péče o sirotky při Evangelické církvi metodistické. Rozlehlý areál sloužil jako sirotčinec a starobinec.
Právě sounáležitost s odnoží protestantské církve, která se zaměřuje na sociální pomoc, zásadně ovlivnila život a postoje Jiřího Procházky. Jeho otec na zámku pracoval jako údržbář a správce.
V prvním sledu
„Při mobilizaci v roce 1938 tatínek litoval, že se na jeho ročník již nevztahuje mobilizační povinnost. Chtěl bojovat za vlast,“ zavzpomínal syn Jiří pro školáky v rámci projektu Příběhy našich sousedů.
Během protektorátu se jeho otec Karel Procházka zapojil do ilegální činnosti. Nejdříve spolupracoval se skupinou kolem časopisu V boj – z ústředí dostával rozmnožovací blány a pomáhal kopírovat jednotlivé listy, skládat je a sešívat.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.
Doporučení autoři
VÝBĚR DNE
