Neinformační centrum

Kde bychom se mohli dobře najíst? Je v okolí něco zajímavého k vidění? Co byste nám doporučil/a navštívit? Zhruba takhle se člověk může ptát, když natrefí na informační centrum.

Obvykle se ale rozhostí rozpačité ticho. Probírám se tedy letáky a brožurami, což jsou vesměs komerční prezentace provozovatelů turistických atrakcí. A v duchu se ptám, co za tou mlčenlivostí je.

V posledních letech se „íčka“ stávají samozřejmou součástí českých historických center, díky štědrým evropským fondům se objevují také v menších městech a občas i na vesnicích, které mají co nabídnout. Často jde o vzorně zrekonstruovaný interiér, málokdy v nich bývá jen jeden zaměstnanec. Jejich provoz něco stojí. Přesto mívám pocit, jako kdyby si personál říkal: „O co mu jde, vždyť si to může vygúglit.“

Tak rád bych přitom slyšel osobnější tip, vyslechl si bezprostřední zkušenost člověka, který zde žije, možná se tady narodil, leckoho zná, sleduje místní novinky a nebojí se o ně podělit. A přidá i nějakou emoci. Začínám ale tušit, že dožadovat se speciálnějších doporučení se jaksi nedělá. Možná je to fér: co by řekli ostatní, kdyby turista dostával doporučení na cukrárnu nebo galerii, která patří kamarádům?

Pak si ale vybavím zaskočenou tvář brigádnice v malebné jihočeské vesnici, která – jak se později ukázalo – je plná zajímavostí, o kterých dotyčná nevěděla zhola nic. Nešlo o neochotu, ale apatii a lhostejnost.

Naštěstí tu byl aspoň čistý záchod. Přijde mi ale škoda degradovat informační centra na veřejné toalety a poličky s letáky dozorované víceméně němou tváří. Určitě to tak není všude, zažil jsem opačné příklady. Není jich ale moc.