Světýlka pro generála, lahváč pro rektorku

Už zdálky jsou vidět světýlka, ze kterých je sestavený nápis Pavel na Hrad. Až zblízka se dá zjistit, že na konci je připravené ještě jedno písmenko, které zatím nesvítí. Kdyby ho pan Cejnar, který svému dílu věnoval desítky hodin práce, zapojil do proudu, zněl by nápis takto: Pavel na Hradě.

„A co znamená ta devítka?“ ptá se Pavla Cejnara dvojice, která se kolem jeho domu vrací z procházky. „To není devítka, to je přece g jako generál!“ vysvětluje penzista znak na začátku hesla a z jeho hlasu je poznat, že tohle nedorozumění na pravou míru neuvádí poprvé (viz foto na str. 31).

Je sedmadvacátého prosince a v České Čermné, kam jezdí manželé Pavlovi na chalupu, panuje pošmourné počasí. Díky tomu už je v časných odpoledních hodinách nápis z dálky rozpoznatelný. Nebylo to tak od začátku: „Když jsem to zkoušel ve sklepě, přišlo mi to dobrý. Pak jsem to vynesl ven, kousek popošel a… bylo to v prdeli. Písmena svítila rozmazaně, všechno se slilo,“ líčí tvůrce prezidentského „neonu“. Následně zkoušel každou žárovčičku obalit lepicí páskou, a když ani to nezabralo, natřel kousek po kousku barvou. Tím se světlo utlumilo a písmena byla konečně čitelná.

Nápis rozsvěcí pan Cejnar každý den v půl čtvrté odpoledne a zhasíná v jedenáct večer. Ráno svůj výtvor zapne v půl páté a nechává svítit do osmi. „Ono to moc nežere, jsou to normální vánoční řetězy, ale je zbytečný nechávat to puštěný přes den.“

Koho volí, je zřejmé. „S Pavlovými se známe, občas jim shrabu listí nebo odházím příjezdovou cestu od sněhu,“ vysvětluje vztah se sousedy. A minule? „Zemana jsem nevolil. Má sloní paměť a s každým, kdo mu někdy zkřížil cestu, si vyřizuje účty. Štve lidi proti sobě, takhle si prezidenta nepředstavuju.“

Naše paní Danuška