Můj střet zájmů

Někam se to zakopat musí, napovídá rozum. Bez proudu z atomových elektráren se zatím (a nyní tuplem) neobejdeme. To znamená, že se musíme postarat i o vyhořelé palivo. Nyní se hromadí v Dukovanech a Temelíně, kde nemůže zůstat navěky. Ať se tedy stát domluví s obcemi, které geologové vyhodnotili jako nejvhodnější pro vybudování úložiště, a zbytečně nás tím neotravují.

Taková logika je přijatelná pro ty, kdo nežijí poblíž. Jenže usedlost, kde naše rodina tráví značnou část roku a kde máme i pole a kus lesa, leží kousek od místa, které se ocitlo v nejužším výběru. Zašel jsem proto na radnici zjistit podrobnosti.

Nedaleko rybníka, kam se chodíme koupat, by vznikl nadzemní areál o rozloze 300 × 800 metrů a parkoviště pro 190 automobilů. Radioaktivní materiál má být uložen v hloubce 500 metrů, vyhloubeno by bylo 100 kilometrů chodeb a tunelů. Celkem by podzemní prostor měřil zhruba 400 hektarů, což je přes 600 fotbalových hřišť. Taková díra obnáší až 5 milionů kubíků horniny, které je nutné vytěžit a někam odvézt, což znamená více než milion náklaďáků.

Tyto informace není snadné získat, starostové se k nim dostávají komplikovaně. Od Správy úložišť radioaktivních odpadů, respektive ministerstva průmyslu a obchodu se dočkají spíše blahosklonné bagatelizace, případně nabídky finančních kompenzací.

Již několik let se samosprávy (včetně krajských) dožadují zákona, který by zajistil respektování zájmů obcí a jejich obyvatel. Mluví o nutnosti zprůhlednit celý proces tak, aby byly jasnější principy hodnocení jednotlivých lokalit. Místo toho se před Vánoci dočkaly jiného „dárku“: Správa úložišť oznámila urychlení výběru. Tak, aby ortel byl vynesen nejpozději v roce 2028.